Vlhký byt: Pozvánka pro plísně
Jestliže chceme vědět (a ponětí o tom bychom mít měli), jakou vlhkost ovzduší v bytě máme, musíme ji pochopitelně měřit. Samozřejmě, že existují náznaky, že není něco v pořádku – často orosená okna, ojedinělý výskyt plísní na zdi nebo v koutech místností, pocit zatuchlého vzduchu, to všechno jsou projevy vyšší vlhkosti, než je doslova zdrávo.
Citlivější příslušníci rodiny zpravidla proto trpí rýmou, alergií či dýchacími potížemi. Senzory, které mohou určit vlhkost vzduchu, bývají součástí pokojových termostatů a dají se pořídit i jako samostatné přístroje. Pochopitelně, že jinou vlhkost vzduchu budeme mít v kuchyni, koupelně nebo ložnici. Také záleží na ročním období. Pro letní období by měla být v rozmezí zhruba od 40 do 55 procent, pro zimní čas pak o něco vyšší, asi 45–60 %. Jak jsme se již zmínili, nebude to platit pro všechny prostory bytu, ale především pro obývací pokoje a ložnice. Vlhkost v místnosti rychle zvýší delší pobyt více lidí, z jejichž organismu se voda také odpařuje. Prostory bez oken by měly mít odvětrávací systém. Nemusí však být hned zle, například v novostavbě se může ještě třeba dva roky vlhkost držet. Podpoří ji v tom i nová a dobře těsnící okna. I to je tedy třeba zvážit.
Složitější problém představuje vysoká vlhkost. Co lze použít okamžitě, je častější větrání, pokud možno intenzivní, s průvanem. Lze postupovat i finančně náročnější metodou po několika dnech opakovaných teplotních šoků, kdy se uzavřené místnosti vytopí na vyšší teplotu a pak rázně vyvětrají. Jinak se musíme podívat na své zvyklosti. Sušíme třeba prádlo v bytě, v kuchyni nemáme či nepoužíváme odsavač par a obývací části jsou přeplněny všemi možnými rostlinami v květináčích? Na vině bývá i nedostatečně izolovaná vestavěná sauna. Může nám pomoci zakoupený odvlhčovač, a to přístroj pracující buď na principu kondenzace, nebo absorpce. První model se hodí do teplejších prostor, protože se zvyšující se teplotou stoupá i jeho účinnost. V místnostech s teplotou nižší je vhodnější použít odvlhčovače absorpční. Horší bude, když zvýšená vlhkost v bytě či domě není zaviněna pouze jeho vnitřním provozem. Známkou kritičtější situace jsou vlhké zdi, mapy na nich a plíseň. Nejdříve je nutné zjistit příčinu. Není dobré otálet, protože zdravotní rizika nemusejí být tím největším problémem. Hrozí totiž i poškození zdiva, neboť některé materiály ve vlhkém prostředí ztrácejí své vlastnosti, především pevnost. V zásadě existují tři základní příčiny vlhkosti ve zdivu. Tu první jsme už naznačili – jedná se o kondenzáty z provozu v domě. Razantně se většinou projeví závady na vodovodním rozvodu a záplavy, tam se nedá mluvit o nenápadné vlhkosti. Zmiňme také další dva závažné problémy. Voda se může do stěn dostat vinou děr ve střeše, špatně těsnícím oplechováním (izolováním) jednotlivých střešních prvků, děravými okapy či z ucpaných svodů. Příčina ovšem může být i dole, voda bude vzlínat ze základů, popřípadě z nedostatečně izolovaného boku, který je zapuštěn do země. To už hrozí, že si nedokážeme pomoci sami, a měl by nastoupit odborník. Ten také přesně odhalí příčinu, protože bez zkušeností se můžeme ve svém odhadu příčiny mýlit. Na profesionálovi také bude, aby navrhl řešení.
Při mírnějších potížích nebudeme muset sáhnout po mechanickém řešení, tedy dodatečné vodorovné izolaci zdiva. Při ní se postižené zdi proříznou speciální pilou a do vzniklého řezu se vloží izolační materiál. Kolik to bude stát, záleží na materiálu a tloušťce zdí. Při invazi vody z boku to znamená odkopat zeminu a dům obložit svislou izolací. Často se k tomu připojí další práce, jako jsou drenáže v okolním terénu; vyplatí se také vybudování jímky (pochopitelně izolované) ve sklepě, která bude vybavena čerpadlem na vodu se samočinným spínáním. Někdy lze uplatnit i injektáž zdiva vodoodpudivými materiály. V jednodušších případech může stačit sanační omítka podporující odpařování vlhkosti ve zdivu. V poslední době se užívají i takzvané krystalizační stěrky, které dokáží vodu odizolovat. Jiným způsobem jak se zbavit vody a nemuset zdivo podřezávat je soustava vrtů naplněných prostředkem, jenž vodu odpuzuje – v takovém případě odborníci hovoří o infuzní cloně. Nepříliš rychlé, zato však vůči zdivu šetrné, ekonomické i údajně velice spolehlivé je blokování vzlínající vody elektrofyzikální metodou. Přístroj, který se k tomu použije, vytváří elektrické pole. Voda ve zdivu je pochopitelně znečištěna různými rozpuštěnými látkami. Dotyčné elektrické pole pak vodě s nabitými ionty nedovolí vzlínat zdivem.
Máme před sebou topnou sezonu, a proto ještě pár vět o suchém vzduchu. Na příliš suchý vzduch existuje dostatek účinných metod jak mu dodat potřebnou vlhkost. Měli bychom připomenout, že sucho vadí nejen lidem, ale i rostlinám a moderní elektronice, popřípadě starožitnostem či hudebním nástrojům. Podporuje statický elektrický náboj, takže na některých místech se může daleko více chytat prach. Prostředky existují – od mokrých ručníků na ústředním topení přes nádoby s vodou na topných tělesech až po moderní zvlhčovače vzduchu. Zvlhčovače mohou fungovat na různých principech. Nejjednodušší modely pracují se studenou vodou, jejíž odpar vyfukují do místnosti. Od takového přístroje nemůžeme čekat nic navíc. Jinak je tomu u zvlhčovače, který vodu zároveň ohřívá a pára je před distribucí do místnosti smíchána se vzduchem, který ji tak zbaví choroboplodných zárodků. Provoz je pochopitelně o to nákladnější. Ultrazvukové zvlhčovače odpařují vodu – jak jinak – ultrazvukem. Malé kapičky, které tak vzniknou, jsou vháněny do prostoru ventilátorem. Jeho výhodou jsou jak tichý provoz, tak nízká energetická náročnost vůči velkému výkonu. Pochopitelně, že tyto sofistikované přístroje jsou vybaveny regulací množství odpařené vody, popřípadě i dálkovým ovládáním.
