S fyzioterapeutem pomůžete svým nohám
Ať již jde o bolesti nohou v důsledku předchozího úrazu, či problémy spojené s různými nožními deformitami, pomocí vhodných fyzioterapeutických a rehabilitačních postupů lze stav krok za krokem stabilizovat a nasměrovat k opětovnému uzdravení.
V rámci dnešní moderní fyzioterapie lze pro nápravu dolních končetin využít řadu světově známých konceptů a metod, jako je například Dynamická neuromuskulární stabilizace, Spiraldynamik®, Akrální koaktivační terapie (ACT®), Kinesio Taping® Method, SM systém, Propriofoot® a mnoho dalších. Základem je vždy kvalitní vzdělání fyzioterapeuta v rámci konkrétní metody a potom také schopnost ‚ušít‘ na míru rehabilitační plán danému pacientovi podle jedné metody nebo kombinovat více metod dohromady. Aplikace těchto postupů není rozdělena podle pohlaví, věkové omezení je vždy individuální. Záleží také na kompletním zdravotním stavu pacienta,“ podotýká úvodem Mgr. Michal Peroutka, CKTI, fyzioterapeut Kliniky Zámeček Malvazinky v Praze 5, fyzioterapeut a kondiční trenér hokejistů HC VERVA Litvínov, působící též jako lektor odborných kurzů navazujícího vzdělávání pro fyzioterapeuty a kondiční trenéry v Česku i v zahraničí.
Zlomeniny či výrony se nevyhýbají mladším ročníkům stejně jako starším osobám. Nepříjemná bývá zvláště bolest spojená s tímto stavem, proto se nabízí otázka, zda ji lze pomocí správné rehabilitace zmírnit či postupně odstranit. „Pokud se jedná o zlomeniny, je to vždy komplikovanější. Záleží na mnoha faktorech – jestli je zlomenina uzavřená, nebo otevřená, zda stačí konzervativní terapie pomocí kompresní ortézy, nebo je nutná operace. V těchto případech se rehabilitace vždy řídí podle ortopedů – operatérů,“ říká fyzioterapeut. „V dnešní době je však velmi podceňována diagnostika a terapie takzvaných výronů (vyvrtnutí). Naštěstí ne vždy, ale pořád velmi často přetrvávají zastaralé a ne zcela vhodné diagnostické i léčebné postupy. Pokud dojde kupříkladu k celkem běžnému podvrtnutí kotníku a postižený vyhledá lékařské ošetření, velmi často je proveden rentgen. Zjistí se, že zlomeného nic není, doporučí se klid, fixace (ortézou a někdy i sádrou), odlehčení a berle. Chybí však diagnostika měkkých tkání – vazů, které jsou při vyvrtnutí poškozeny, což se provádí pomocí ultrazvuku, magnetické rezonance nebo CT. Pokud nejsou přetrženy vazy, je třeba začít ihned s rehabilitací, pracovat s otokem, kombinovat fyzikální terapii, postupně kotník zatěžovat a stabilizovat. V podstatě opak ‚zaběhnutých‘ postupů,“ dodává odborník.
Dá se nějakými RHB či fyzioterapeutickými postupy/pomůckami napravit kupříkladu (čím dál častější) vbočený palec? „Terapie vbočeného palce je vcelku problematická. V některých případech hraje velkou roli genetika. Velmi často je to však problém, který nevzniká sám od sebe a vyskytuje se v kombinaci s ostatními problémy plosek nohou (podélné a příčné plochonoží, kladívkové prsty apod.). Velkou roli hraje obuv, která může být ‚in‘, někdo ji musí nosit do práce v rámci dress code, na druhou stranu je to však obuv, která vznik těchto deformit podporuje. Během konzervativní terapie vbočeného palce, ale i jiných zmíněných deformit je základem správné cvičení, které je vždy individuálně zvoleno podle konkrétního pacienta. Dají se také používat různé doplňkové pomůcky, jako jsou kineziotejpy či vložky do bot. Nicméně ne každá bota je pro použití speciálně vyrobených vložek vhodná, v každém případě by samotné výrobě vložek měla předcházet speciální diagnostika. Toto se v praxi ne vždy dodržuje. Pacienti by proto měli být více opatrní a ověřovat si také odborné kvality svého fyzioterapeuta,“ doporučuje Mgr. Peroutka.
Na jaká „propojení“ je třeba myslet při rehabilitaci dolních končetin, tedy jaké jsou možné souvislosti, dopady problematického stavu dolních končetin „výše“ a obráceně? „V dnešní moderní rehabilitaci jsou pomyslným,základem' takzvané myofasciální linie. Jedná se o propojení jednotlivých svalů, skupin svalů a fascií (svalových obalů)," uvádí odborník a dodává: „Díky těmto liniím v těle dochází k řetězení správných, ale bohužel i chybných pohybových vzorů. Problematika myofasciálních linií je velmi obsáhlá a v lidském těle jich je víc, ale jako příklad lze uvést takzvanou povrchovou zadní linii, která začíná na plosce nohy, vede přes Achillovu šlachu, lýtko, zadní stranu stehen a hýždě k bederní páteři a odtud pokračuje po zadní straně zad až na přední stranu hlavy. Pokud má být rehabilitace komplexní, měla by tyto anatomické struktury respektovat.“
Možná jsme tak trochu pozapomněli, jak „chutná“ chůze bosky v trávě, mnohdy se jen zmůžeme na to, odhodit „žabky“ během letního brouzdání trávou nebo po pláži… Není to tak trochu škoda?! Má pro člověka dnešní doby význam alespoň sem tam odhodit boty a chodit bosky? „Chůze naboso je základem správného vývoje nohou a celého těla. Ploska nohy si v dětství postupně zvyká na různé druhy povrchu, formují se příčná a podélná klenba a noha získává stabilitu a dynamiku. Svět, ve kterém žijeme, ovšem tento přirozený vývoj až tak nepodporuje. Velmi často jsou vidět děti, které ještě ani nechodí, ale už mají ‚slušivé‘ botičky, jež vývoj nohy omezují, často nosí obuv i na doma, což je zcela zbytečné a nohy tak ztrácejí přirozenou schopnost vývoje. V současnosti má bohužel velké množství dětí výrazné vady ve vývoji nohy – jedná se o kombinaci nedostatečných podnětů v době, kdy je nohy potřebují, zároveň s nošením nevhodné obuvi,“ říká Mgr. Peroutka. „V dospělosti pak nosíme boty všichni. Velké procento lidí si s sebou dál nese patologie, které jsou fixované od dětství, a ‚pevná‘ obuv jim pomáhá tyto nedostatky kompenzovat. Toto je však pouze přechodná pomoc, protože bez cíleného cvičení, rehabilitace a tréninku se dlouhodobě fixované patologie samy nesrovnají. Chůze naboso, například po trávě, písku či kamíncích, však bývá jedním z možných začátků tohoto cíleného kompenzování,“ poznamenává odborník.
Odborná spolupráce: Mgr. Michal Peroutka, CKTI, Klinika Zámeček Malvazinky v Praze 5, www.malvazinky-zamecek.cz
