Propojení mozkových hemisfér zlepší soustředění, paměť, koordinaci i učení. Víme, jak to trénovat!
Analytičnost, nebo kreativita – co vás vystihuje lépe? Přístup k řešení životních událostí a úkolů je odrazem dominance levé či pravé mozkové hemisféry. Obě „polokoule“ spolu komunikují, nicméně jedna má zpravidla prim a výrazně ovlivňuje naše chování a vnímání světa jako takového. V ideálním případě si předávají „žezlo“ naprosto plynule a spolupracují. Mnohdy však tato spolupráce vázne a to nám přináší problémy v osobním a pracovním životě i se zdravím. Jak je tedy propojit?
Obecně lze hemisféry popsat následovně:
Levá hemisféra: Logická, rozumová, sídlem intelektu, propojena s vědomím. Je místem verbální komunikace, přemýšlení, plánování. Člověk s převahou levé hemisféry je logický, racionální, praktický, přesný, má rád rutinu, disciplínu, rád druhým nařizuje, často se jedná o lidi cynické.
Pravá hemisféra: Intuitivní, sídlo obrazu, fantazie, prostoru, pocitů, kreativity, zde se rodí řeč těla, je propojená s podvědomím. Umělecké profese více zapojují pravou hemisféru. Takový člověk je empatický, otevřený, tvořivý s bohatou představivostí, s vysoce rozvinutou intuicí. Na druhé straně může sklouznout do chaosu a často se nedokáže soustředit na jednu věc. Nedokončuje věci.
Čemu pomůže jejich spolupráce
Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo), nastává tedy rychlejší únava při učení, neudržíme pozornost a pociťujeme nechuť k další duševní činnosti… Podle dosavadních poznatků je například dyslexie pravděpodobně způsobena nesprávnou komunikací mezi levou a pravou hemisférou, mezi přední a zadní částí mozku. Obecně vzato je levá hemisféra propojená s pravou částí těla (ovládá ji) a naopak. Mozek využíváme optimálně, pokud dokážeme činnost obou hemisfér propojit. Výborně obě poloviny mozku i těla synchronizují např. žongléři, špičkoví pianisté či jogíni.
Jak cvičit propojení hemisfér si přečtěte na konci článku.
Psychoterapeutka Mgr. Pavla Štěpničková se dlouhodobě zaměřuje na problematiku propojení levé a pravé hemisféry a práci s nimi. Při terapiích využívá nejen hlubokých poznatků moderní vědy, ale též starých spirituálních metod, mezi něž patří terapie pomocí bubínku a lidského hlasu.
Jak docílit, aby člověk byl šťastný a vyrovnaný?
Pravdou je, že každý den jsme nuceni řešit určité konflikty, běžet s vidinou neodkladných termínů, mnohdy se strachem, že prostě nestíháme. Občas nás také potkají opravdu těžké chvíle, někdo nás opustí, zemře, zradí. Je tedy potřeba umět se dostat „do klidu“, zjistit, co nám dělá radost, co nás nabíjí energií a kým ve skutečnosti vlastně jsme. Pokud umíme být v souladu se sebou samými i s druhými a zvládat každodenní starosti bez emočních výkyvů, s odolností vůči stresu a útokům zvenčí, znamená to, že naše „polokoule“ krásně spolupracují. V opačném případě je třeba pracovat na jejich propojení.
Co si můžeme představit pod učením se podle pravidel mozku a vyladěním mozkových hemisfér?
Poprvé jsem se s principem fungování obou hemisfér setkala přibližně před 25 lety, kdy se tato metoda začala využívat při výuce cizích jazyků. Díky propojování levé a pravé hemisféry se učení stalo snadným, bylo efektivní, rychlejší, lidé byli schopni pojmout a pamatovat si velké množství informací, a co bylo důležité – beze stresu a s radostí. Zjistila jsem, že za týden dokážeme změnit osnovu, kterou máme vtlučenou od dětství, že učení je těžké, místo toho si s úžasem uvědomíme, že učit se lze snadno.
Jakým způsobem?
Zapojením všech smyslů. Řekla jsem si, že pokud tento princip funguje u jazyků, bude to fungovat i u psychoterapie. Tímto způsobem můžeme „bojovat“ se starými předsudky, s něčím, co nás blokuje v tom, abychom byli kreativnější a v životě prošli změnou nebo se naučili něco nového, udělali krok z místa. Jde o vnitřní motivaci, odvahu jít dál. Pravá hemisféra je odvážná, má ráda experimenty, ráda rozmetává pravidla,chce nové věci, poznávat, měnit… Levá je opakem, a pokud má převahu, bude se nám v životě těžko postupovat, neustále budeme pod vlivem strachu. Pokud však naopak značně převažuje pravá hemisféra, hrozí, že člověk sklouzne do chaosu… Vždy je proto dobré pěstovat si potenciály obou „polokoulí“, a pokud zjistíme, že jeden výrazně převažuje, snažit se je vyvažovat. To je důležité – ta harmonie, vyváženost… Každý extrém škodí.
Činnosti mozku pomohou také některé potraviny. Podívejte se na video:
Pokud má člověk jednu hemisféru poškozenou, například úrazem, přejímá úkoly druhá hemisféra?
Tato otázka se hodně odvíjí od toho, které části či potenciál mozku jsou poškozeny. Novodobé výzkumy však dokládají, že neplatí zjednodušený pohled na to, že pouze v levé části mozku je sídlo řeči, že jenom pravá hemisféra má pod svou patronací obrazy a tak dále, naopak v každé části (tedy v obou hemisférách) je zastoupen určitý potenciál a v případě nouze jsou jejich role do určité míry zastupitelné. Je však pravdou, že mozek jako takový je i dnes z velké části pro vědce a lékaře tajuplnou neznámou.
Spoustu let studujete staré spirituální techniky. Jak je využíváte?
Většinou ke mně lidé nepřicházejí na „vyladění hemisfér“, ale s nějakým problémem, ať už vztahovým, v práci, se ztrátou motivace, chuti do života nebo se prostě nacházejí v těžké životní situaci. Také se na mě obracejí pacienti s psychosomatickými problémy, u nichž lékaři nejsou schopní určit diagnózu. K propojování hemisfér využívám různé techniky, kromě jiného starodávnou terapii s bubínkem, která jde hodně do hloubky. Důrazný rytmus bubínku (doplněný mým zpěvem či slovem) člověka propojí se záměrem, který potřebuje řešit. Frekvence bubínku probouzí vize (mohou se objevovat před zavřenýma či otevřenýma očima), pravidelný rytmus propojuje podvědomí s vědomou částí.
Rytmus máme v levé hemisféře a hudbu v pravé, už buben sám o sobě je tedy vylaďující a spojující obě hemisféry. Otevírá podvědomou část, umožňuje nám podívat se na problém z jiné strany – levá hemisféra nám totiž již dopředu podsouvá řešení, ale vše může být nakonec úplně jinak. Přestože pracuji především s dospělými či dětmi v pubertě, terapie s bubínkem má velký význam také pro malé děti (nejmenšímu „klientovi“ byly čtyři roky), obzvláště ty hyperaktivní či posléze ve školním věku s poruchou učení. Děti terapii s bubínkem milují, uklidňuje je, svět hudby, obrazů a představ je jim blízký. Proto u nich má tento způsob propojování hemisfér výrazný účinek, může pomoci mnohdy snadněji a rychleji než u jejich rodičů, právě pro tu přirozenou dětskou otevřenost a hravost. Terapie bubínkem a lidským hlasem v sobě nese velký potenciál a šíři záběru, co se týče možností použití.
Pokud se nám podaří propojit hemisféry, vlastně jsme našli a otevřeli cesty k vlastní síle či vnitřnímu klidu?
Určitě, protože začneme využívat celého našeho potenciálu – nejenom toho, který nám byl implantován během života, výuky, školy, studií, ale otevíráme vlastní schopnost, vlastní potenciál funkcí, jež nám třeba ještě zůstávají skryté a o něž jsme nepečovali. Kromě individuálních terapií jsou v tomto směru přínosem i workshopy v malé skupince (například pod názvem „hlas intuice“), kde se lidé učí obě hemisféry propojovat. Máte pocit, že spoustu věcí nezvládnete, máte z něčeho strach či prožíváte životní krizi? Možná je čas se zastavit, nechat si prostor pro objevení sebe sama. Jednou ze zásadních cest k tomuto cíli je vyladění obou hemisfér. Je to jako návrat domů, jako harmonický vztah mezi ženou a mužem, jako báječná spolupráce sehraného týmu… Vždy je třeba udělat první krok, každý v sobě má dostatek síly, energie a talentů, stačí je jen objevit. Dejte šanci své pravé hemisféře, která pak s radostí bude souznít s tou levou.
Obecně jde o to, že jsme levohemisférová společnost, zatížená na informace, vědomí, proto nikdy neškodí zapojovat a cvičit pravou (intuitivní) hemisféru. Aby se postupně vyrovnala našemu hodně pokročilému intelektu a logické části. Rytmus bubínku otevírá vnímání, vize, obrazy, spojuje obě hemisféry.
Cvičení na propojení pravé a levé hemisféry
Obě ruce dáme před sebe v rovině očí tak, aby se palce i ostatní prsty dotýkaly, vytvoříme jakousi dutinku. Začneme psát ve vzduchu ležatou osmičku, s pohybem nejdříve směrem vzhůru, aby šířka osmičky byla o něco větší než šíře našich ramen. Neustále sledujte pohyb obou palců, dýchejte přirozeně a nosem! Nebo můžete kreslit ležatou osmičku na papír, střídavě levou a pravou rukou či oběma najednou. Užije se přitom docela zábava.
Odborná spolupráce: Mgr. Pavla Štěpničková psychoterapeutka, www.osobniterapeut.cz
