Domácí havěť: Nevítaní podnájemníci
Pokud se domníváte, že je vaše domácnost netknutá návštěvou různé drobné havěti, je to naivní představa. V minulém čísle jsme si posvítili na štěnice, roztoče, rybenky a mravence. Na průzkumné domácí stezce pokračujeme dále.
Prevence je v každém případě nejlepší, protože s nevítanou invazí se už vypořádáme hůře, někdy za cenu určitých obětí. Jednou ze skupin živočichů, kteří nás ohrožují, jsou parazité sající krev. Někteří z nich mají domov ve volné přírodě a k nám nalétávají příležitostně, jako třeba komáři. Blechy a štěnice mohou přežívat venku v přírodě, ale to už neplatí třeba o vši dětské, popřípadě šatní nebo muňkách. Jejich působení v domácnosti může zavinit nejen zdravotní potíže, ale i psychickou újmu a ekonomickou ztrátu. Nejde jen o přenos infekcí, ale i alergické reakce, které vyvolává například trus roztočů. Co tedy dělat, když na nepříjemného hosta narazíme?
Blechy: Blechy se k nám dostávají různě, třeba s domácími mazlíčky, a v první řadě musíme zapomenout na rozšířený omyl, že psí blechy na člověka nejdou. Nejčastěji se zvířeti ukrývají v oblasti slabin a můžeme je indikovat i podle hrudek blešího trusu v srsti. Bleší kousnutí vinou protisrážlivých látek v jejím ústním ústrojí svědí. Mnohdy tak jejich přítomnost zjistíme až poté, co se začneme škrábat. Pamatujme, že spreje i šampony, které proti nim použijeme, bychom měli znovu aplikovat pro jistotu zhruba po 4 týdnech, protože působí jen na dospělé jedince. Samozřejmostí by měl být také důkladný úklid a zvýšená hygiena s častou výměnou prádla. Blechy už dnes sice nepřenášejí mor, ale třeba tularemii ano. Jsou i mezihostitelem tasemnice.
Vši: Lidské tělo občas hostí také vši. Ve světě žijí stovky druhů, pro nás jsou podstatné veš šatní, která se ukrývá v záhybech prádla, odkud na nás útočí, veš dětská, jíž se také říká hlavová, a podle toho už víme, kde ji máme hledat, a veš muňka, držící se výhradně v ochlupených oblastech těla. Vši identifikujeme nejčastěji podle vajíček - hnid, jež se přichytávají na srst (vlas, chlupy) hostitele. Pokousaná místa nutí ke škrábání, což může vést k druhotným infekcím. Proti vším existuje v prodeji dostatek prostředků a jejich aplikaci musíme kombinovat s vyčesáváním hustým hřebenem, neboť chemické látky působí jen na dospělé jedince. I proto jejich aplikaci po 2-3 týdnech opakujeme.
Moli: Chovatelé ptáků si někdy pro své svěřence také chovají larvy potemníka moučného, ovšem nikoli v potravinách, které používají pro sebe. Potemník moučný, potemník skladištní a potemník ničivý jsou spíše problémem ve větších skladištích, ale mohou se dostat i k nám. Prevencí je správné uskladnění potravin v dobře uzavíratelných nádobách a při delším uskladnění jejich častá kontrola. V případě napadení je jedinou možnou metodou likvidace potravin, vyklizení spíže a její důkladné vystříkání insekticidem. Moli jsou neškodní malí motýlci, ale jejich housenky znamenají pohromu. V šatníku řádí moli šatní, v potravinách množství druhů molů potravinových, od moučného až třeba po datlového, na obilniny se ostatně mohou vrhnout i ti šatní. Zatímco skříně s oblečením dokážeme uchránit (přírodní či chemická prevence, časté větrání, uskladnění v neprodyšném obalu), u potravin je to horší. Jestliže nepřijdeme na drobná, pavučinám podobná vlákna například v mouce, na přítomnost molů nás upozorní až vylétávající motýlci. To už je ovšem pozdě, protože se na našich zásobách několik měsíců činily právě housenky. Řešením je opět likvidace kontaminovaných potravin a likvidace molů, asi nejlépe odchytem na lepem opatřené pasti s příslušnými feromony. Univerzálním škůdcem je kožojed, živící se nejen živočišným odpadem, jenž obsahuje keratin, ale i obilím a tkaninami. Hlavním opatřením proti němu je prevence, tedy častý úklid, větrání a uložení čistých oděvů do neprodyšných vaků.
Švábi: Nakonec jsme si nechali velice starobylou skupinu hmyzu, do níž patří švábi a rusi. Hlavními příčinami jejich celosvětového výskytu jsou jejich příslovečná vysoká odolnost, rozmnožovací schopnosti a přizpůsobivost okolnímu prostředí. Dospělé jedince od sebe rozlišíme podle velikosti a zbarvení - šváb měří až 2,5 centimetru (mluvíme o tom, který se vyskytuje u nás, tedy švábu domácím), rusi jsou sotva poloviční; šváb také bývá tmavší, zatímco rus je světle hnědý. Jejich působení je ovšem obdobné. Dovedou se živit prakticky čímkoli, a co nesežerou, to kontaminují. Dalším problémem mohou být alergeny, které také šíří. Pronikají i nejužšími skulinami, za potravinami se vydávají potmě, před světlem a případným nepřítelem rychle utíkají. Šváb ovšem snáší i nižší teploty, zato hůře šplhá po kolmých stěnách. Je tedy častější například v přízemí obchodů a restaurací, zatímco rus se zvládá přesouvat do stále vyšších pater zejména panelových domů. Zabránit jejich přítomnosti můžeme zvýšenou hygienou a pečlivým úklidem. Jestliže však tato opatření nesdílejí naši sousedé, budeme mít smůlu. Při hubení tohoto hmyzu proto raději svěříme napadené prostory odborníkům na dezinsekci. Účinek se projeví až po několika dnech a je také zapotřebí zásah zopakovat. Opatření proti hmyzu je vzhledem k jeho možnému rozšíření potřeba uplatnit i v okolních bytech, nejlépe v celém domě, jinak hrozí nebezpečí rychlého rozšíření ze zbývajícího ohniska.
Jsme si vědomi, že výčet obtížných podnájemníků nemusí být úplný. Viníkem je synantropie, tedy stále častější přizpůsobení živočišných (ale i rostlinných) druhů na přítomnost člověka. Nejste-li si jisti, kdo že to s vámi bydlí, stačí polapit jednoho zástupce nových podnájemníků a odeslat ho v bezpečném obalu příslušné specializované firmě. Tam odborníci nejen zjistí, o co či o koho se jedná, ale navrhnou i příslušná opatření. Zatímco na blechy, vši, roztoče, moly a potemníky si většinou vystačíme s vlastními silami, při invazi štěnic, švábů a rusů, popřípadě při napadení zákožkou svrabovou se vždy musíme obrátit pro pomoc na odborníky.
