Chcete zůstat zdraví? Čtěte etikety
Trend zdravé výživy se rozrůstá a stále více Čechů si dává pozor na to, co přihodí do košíku. Nicméně hlavní prioritou je pro třetinu z nás pořád cena, kterou upřednostňujeme na úkor kvality. Výrobci si všimli, že se čtením etiket zabývá čím dál více lidí, a tak hledají způsoby, jak nás zmást. Různé chemické konzervanty a dochucovadla uvádějí pod složitými názvy nebo značkami, a tak si často domů nosíme „chemickou laboratoř“ i ve výrobcích, u kterých bychom to nečekali.
Mezi potraviny, které jsou nejčastěji chemicky dobarvované, patří ochucené mléčné výrobky, uzeniny, sušenky, dochucovadla a pochutiny, ale i pečivo nebo vejce. Existují totiž mýty, které stále přetrvávají, a to třeba, že čím má žloutek sytější barvu, tím je vejce kvalitnější. V případě pečiva je to potom to, že čím je tmavší, tím je lepší. To ovšem pravda není, protože celozrnné nebo žitné pečivo nemá ani zdaleka tak tmavou barvu, jakou můžeme vidět na dobarvovaných výrobcích v obchodech.
Hlavními položkami, které sledujeme na etiketách, je množství cukrů a tuků. Důležité je ale především to, z jakých zdrojů tyto živiny pocházejí. Můžeme si koupit jogurt s poměrně vysokým množstvím cukru. Ten však může být čistě přírodní získaný z ovoce, anebo uměle přidaný na úkor tuku, aby výrobce mohl označit produkt jako „light“, a zároveň neubral na jeho chuti a krémové konzistenci.
Velký problém je, že Češi upřednostňují vizuálně dokonale vypadající výrobky a ty méně hezké při výběru dávají stranou. Nejen, že tak škodí svému tělu, protože do něj dávají různé chemické postřiky, hnojiva a hormony, ale tento přístup vede i k všeobecnému plýtvání a vyhazování potravin. To se týká zejména ovoce a zeleniny, ale i masa, které potom získá plnější a šťavnatější vzhled. Celkový podíl svaloviny se ale sníží, a tak si zákazník odnáší o hezkých pár gramů masa méně, než ve skutečnosti zaplatil.
Největším kamenem úrazu je to, že když lidé výrazům na etiketách nerozumí, jednoduše je přejdou. Výrobci potom některá éčka rozepisují složitými chemickými názvy a běžného spotřebitele, který se o to až tak nezajímá a nemá čas ani chuť si to vyhledávat, tak oklamou. Neměli bychom proto být líní čas od času se zamyslet nad tím, co do košíku dáváme. Největší jistotu kvality a čerstvosti samozřejmě budeme mít u menších dodavatelů anebo třeba u domácích výrobků z trhů a farem, často tím také ušetříme nemalou částku z naší peněženky. Kvalita totiž neznamená drahota.
