Úrazy očí u domácích zvířat bývají velmi nebezpečné
Očními chorobami trpí nejen lidé, ale i domácí mazlíčci. Odhalit je včas bývá ovšem u zvířat obvykle mnohem obtížnější.
Už proto, že zvířata při běžných každodenních činnostech nepotřebují oči tak naléhavě jako lidé. „Na rozdíl od člověka se navíc dokážou velice dobře orientovat v prostoru také pomocí jiných smyslů,“ uvádí MVDr. Petr Gbelec z Veterinární nemocnice AA-Vet, Praha. Chovatel proto leckdy vůbec nerozpozná, že zvíře vidí hůř, a do ordinace s ním zamíří až ve chvíli, kdy bývá pozdě. Při důkladných preventivních prohlídkách se ovšem dají první signály problémů s očima celkem dobře zachytit.
Přehlédnutí může být osudné
Krátkozrakost ani dalekozrakost zvířatům obvykle příliš nevadí už proto, že nepotřebují číst ani řídit auto. Stejně tak je často nevyvede z rovnováhy ani začínající šedý zákal, pro který je charakteristické rozostřené vidění. Nejčastěji jím trpí psi, postihnout ovšem může i kočky, králíky nebo morčata. Pokud si majitel včas nepovšimne zhoršeného barevného vzhledu oka, pak může i on snadno tento problém přehlédnout. Důsledky takového přehlédnutí ovšem bývají často velmi závažné. „Šedý zákal řešíme operativně, podobně jako u lidí,“ upozorňuje MVDr. Gbelec. „Psí čočka je však výrazně větší než lidská, zákrok proto trvá déle a spolu s tím se zvyšuje i riziko možných komplikací.“
Méně častý, ale o to závažnější bývá glaukom neboli zelený zákal, který se projevuje zvýšeným nitroočním tlakem. Zpočátku postihuje většinou pouze jedno oko a zvíře si celkem rychle zvykne přenášet „odpovědnost“ na to druhé, zdravé. Nemoc tak má dostatek času na to, se rozjet, a když se majitel se svým psem přece jenom vypraví do ordinace, bývá už obvykle na uchování zraku pozdě. A jedinou možností je náhrada oční koule implantátem. V tomto případě jde však pouze o kosmetickou operaci.
Šrámy z her i šarvátek
Podobně jako lidé také zvířata mohou trpět takzvaným syndromem suchého oka. Sklony k tomuto onemocnění přitom mají obzvlášť krátkolebá psí plemena, jako je buldoček nebo pekinéz. Na rozdíl od člověka však zmíněný problém nemá na svědomí příliš intenzivní práce u počítače, ale imunitně podmíněný defekt, který zničí slznou žlázu a oko začne osychat. Zmíněné potíže mohou nastat také po zánětu či úrazu oka.
A právě úrazy, k nimž dochází při různých hrách i rvačkách, bývají poměrně častou příčinou očních onemocnění. „Nejméně závažná jsou poškození víček, která se obvykle celkem rychle zahojí,“ uvádí veterinární lékař. „Mnohem vážnější jsou ovšem například tupá poranění očí.“ Stačí třeba, aby pejsek vběhl při hře s tenisákem do rány tak nešťastně, že mu míček zasáhne oko. Po nárazu na oční kouli může dojít k nitroočnímu krvácení a majitel si přitom ani nemusí uvědomit závažnost toho, co se stalo. Obzvlášť nebezpečnou zbraní jsou tenké a ostré kočičí drápy, kterými se kočka v zápalu boje leckdy zasekne tak nešťastně, že dojde k poranění rohovky, které je zapotřebí řešit chirurgicky.
Seniorské oční problémy
V současné době se psi i kočky dožívají vyššího věku než v předchozích letech. Častěji se proto u nich projevují také seniorské oční problémy. Ať už jsou to „spadlá“ oční víčka, senilní degenerace rohovky nebo například geneticky podmíněná degenerace sítnice, která se může klinicky projevovat až ve vyšším věku. V souvislosti s tímto onemocněním nyní probíhají experimentální pokusy, jak pomocí kmenových buněk obnovit funkci sítnice. Prozatím je však tato metoda nejen u zvířat, ale i u lidí pouze hudbou budoucnosti.
Drobnější stařecké defekty je však již možné řešit pomocí lokální terapie. „Vždy je ovšem zapotřebí přistupovat k pacientovi komplexně,“ poznamenává doktor Gbelec. U geriatrických pacientů to podle jeho slov platí dvojnásob už proto, že leckdy trpí řadou metabolických chronických onemocnění. Oční potíže také mohou souviset třeba s cukrovkou nebo onemocněním štítné žlázy. Pečlivé celkové vyšetření se proto určitě vyplatí. Vždyť veterináři dnes dokážou operovat i patnáctileté psí pacienty, kterým díky včasnému zákroku zároveň mnohdy i zlepší kvalitu jejich života.
Odborná spolupráce: MVDr. Petr Gbelec, Veterinární nemocnice AA-Vet, Praha
