Inkontinence

Inkontinence se dělí na několik typů: nejčastěji se vyskytuje takzvaná inkontinence stresová, kdy k úniku moči dochází při nějaké námaze. Tou může být sport, popoběhnutí, zakašlání, smích nebo kýchnutí, zvedání těžších břemen a podobně. Principem je zvýšení nitrobřišního tlaku.

Dalším typem je inkontinence urgentní, při které není podstatný tlak na močový měchýř. Úniku moči předchází náhlý a silný pocit nucení na močení bez předcházejících varovných signálů. Tento druh inkontinence je typický například při onemocnění infekcí močových cest.

Existuje také inkontinence z přetékání (paradoxní ischurie, inkontinence z přeplnění), ke které dochází při přeplněném močovém měchýři a projevuje se spontánním odkapáváním moči. Močový měchýř se také není schopen zcela vyprázdnit.

Při smíšené inkontinenci dochází ke kombinaci více druhů onemocnění.

Příznaky inkontinence

Příznaky se mohou velmi lišit. Inkontinence může mít lehkou formu, při které dojde k úniku moči jednou nebo dvakrát denně, například při vyšší tělesné námaze nebo při zakašlání. Při střední inkontinenci dochází k úniku od 100 do 200 ml moči za 4 hodiny. Pokud unikne za 4 hodiny více než 200 ml moči, hovoří lékaři o inkontinenci těžké. K projevům dále může patřit pálení a řezání při močení nebo časté močení v noci.

Onemocnění zatěžuje pacienta nejen z hlediska hygienického (zápach, podrážděná kůže, opruzeniny) a zdravotního (záněty, ekzémy), má ale dopad na jeho společenský život, sebevědomí a psychickou pohodu. Mnozí pacienti se za svůj stav stydí a začnou se vyhýbat určitým situacím v soukromém životě i v práci.

Příčiny mohou být různé, od genetické dispozice přes ochabnutí svalů pánevního dna až po močové infekce.

Léčba inkontinence

Léčba se odvíjí od včasné a správné diagnózy. Pro každého pacienta lze „ušít na míru“ jeho způsob léčby. Lehká stresová inkontinence se dá řešit speciálním cvičením zaměřeným na posilování svalů pánevního dna.  Cvičení by mělo být alespoň zahájeno pod dohledem fyzioterapeuta. Při rehabilitaci se nejedná pouze o nácvik stahu svalů pánevního dna; cílem je cvičením připravit celkové podmínky pro jejich dobré fungování. Efekt se dostaví až po několika měsících pravidelného a správného cvičení. Svaly a svěrače je možné posilovat i elektrostimulací.

Těžší formy stresové inkontinence se řeší operativně, s eventuálním použitím TVT pásky (Tension free Vaginal Tape), která podpoří močovou trubici a zajistí správnou funkci svěrače.

Urgentní inkontinence se dá léčit léky (parasympatolytiky). Jejich úkolem je uvolnění stěny močového měchýře, snížení frekvence močení a výskytu urgencí. Neměly by se používat bez změření tlaku v močovém měchýři (cystometrie).

Problém se dá řešit i použitím speciálních hygienických pomůcek (vložek, kalhotek, plen). Speciální vložky na rozdíl od běžných menstruačních pojmou více tekutiny a neutralizují zápach. Pomůcky jsou hrazeny ze zdravotního pojištění.

Léky

Při urgentní inkontinenci může lékař nasadit parasympatolytika.

Bylinky

Správné funkci močového měchýře pomáhají například dýňová semena (seženete i v lékárně v tabletách). Marie Treben, populární rakouská bylinkářka, doporučuje na posílení svěrače močového měchýře čaj z kokošky pastuší tobolky. Jednou z nejúčinnějších léčivých rostlin na bakteriální infekce močového měchýře je lichořeřišnice (k dostání v lékárnách například ve formě kapek). Močovým cestám prospívají také brusinky v jakékoliv podobě.

Homeopatika

Při stresové inkontinenci můžou podpořit léčbu ARNICA MONTANA nebo RHUS TOXICODENDRON. Při urgentní inkontinenci zkuste ARGENTUM NITRICUM.

Domácí léčba a babské rady

Jen malé procento obtíží, například inkontinence související se zánětem močového měchýře, vymizí po vyléčení nemoci samovolně. Každou drobnou epizodu je dobré konzultovat s lékařem. Pacienti často řeší potíže sami, například používáním hygienických pomůcek, změnou pitného režimu (přestávají dostatečně pít) nebo tím, že se vyhýbají určitým situacím (vynechávají sport, nedobíhají autobus a podobně). Neléčená inkontinence má tendenci se zhoršovat. Včasně zahájená léčba dokáže obtíže správně zvoleným postupem zmírnit.

Vyšetření   

Vyšetření spočívá nejdříve v pohovoru s lékařem a v klinickém vyšetření (prohlédnutí břicha atd.), eventuálně v neurologickém vyšetření. U žen by mělo být provedeno vyšetření gynekologické. Lékař vás může požádat, abyste vyplnili takzvanou mikční kartu, do které po určitou dobu zaznamenáváte příjem tekutin a následně frekvenci a množství močení. Pomocí ultrazvuku lékař získá vizuální povědomí o pozici a pohyblivosti dolních cest močových. Základem laboratorní diagnostiky je pak bakteriologické vyšetření moči a močového sedimentu.

K dalším možným vyšetřením patří například urodynamické vyšetření, které umožňuje popsat chování močového měchýře a močové trubice během močení.

V těhotenství

V období těhotenství je oblast pánevního dna více zatěžována, mnohé ženy tak zaznamenají únik moči právě v tomto období a po porodu. Každou obtíž se vyplatí konzultovat s lékařem rozhodně včas a nečekat, zda se náhodou nejedná o stav, který časem spontánně vymizí.

Možné komplikace

Neléčená inkontinence vede ke zhoršování stavu. Kromě hygienických a zdravotních obtíží (ekzémy, opruzeniny, záněty) může vést ke zhoršení psychického stavu nemocného. Pacient se vyhýbá například sportu, společenskému životu, cestování (například z obavy, že neví, kde je toaleta), a intimnímu soužití s partnerem.

Prevence

Prokazatelně účinná prevence v pravém slova smyslu zde v podstatě neexistuje. V každém případě je dobré dbát na zdravý životní styl, pravidelný pohyb, udržování přiměřené váhy, nekouření a posilování svalů pánevního dna. Přesto vám nikdo nezaručí, že problémy s inkontinencí se neobjeví například v důsledku porodu, přestože poctivě všechna tato doporučení dodržujete. Důležité je také chodit na pravidelné gynekologické prohlídky a sebemenší obtíže včas konzultovat s lékařem.