Smrt nesmí být tabu: Pozůstalí potřebují podporu

Smrt nesmí být tabu: Pozůstalí potřebují podporu
Každý pozůstalý potřebuje psychickou podporu blízkých. • Autor: istockphoto.com
27. července 2016 • 14:12

To bude dobré, to přejde, chce to čas… ano, ale nedalo by se někomu, kdo právě ztratil partnera, dítě nebo blízkého přítele, poradit lépe? 

Když zemře někdo blízký, jako by se vám zhroutil celý svět a život najednou ztratil smysl. Smrtí ztrácíte milovaného člověka navždy, definitivně. Už nikdy se s ním nesetkáte, už nikdy vás nepohladí, nepochválí, už nikdy nic nebude jako dřív… Zdrcení pozůstalí mají pocit, že už nikdy nemohou být šťastní. Bolí je srdce, oči pálí od potoků slz. Jsou hluboce zarmoucení, truchlí. 

„Ztráta blízkého člověka nevyvolává jen silné emoční reakce, ale také nabourává pocit vlastní identity (Jsem ještě manželka, když mi zemřel manžel? Jak mám odpovědět na otázku, kolik mám dětí?), pocit vlastní integrity (Něco ve mně zemřelo, jako bych ztratil kus svého já), vztahy s jinými lidmi a přesvědčení o stabilitě a bezpečnosti světa,“ píše psycholožka PhDr. Mgr. Naděžda Špatenková, Ph. D., v knize Poradenství pro pozůstalé (Grada, 2013). 

V těžké životní situaci pozůstalí potřebují pomoc a podporu. Té se jim však často nedostává. Hlavním zdrojem by měli být jejich nejbližší – rodina, příbuzní, přátelé, známí. Jenomže i ostatní členové rodiny mohou být zasaženi zármutkem, v dysfunkčních rodinách navíc smrt vyhrotí stávající problémy nebo vyvolá nové. Přátelé a známí obvykle nevědí, jak se k pozůstalým chovat, co udělat a říci, a tak se jim raději vyhýbají. Ani u pracovníků v pomáhajících profesích – lékařů, sociálních pracovníků, duchovních, zaměstnanců hospiců a psychologů – pozůstalí mnohdy nepochodí.

„Právě psychologové se truchlení zmocnili a patologizovali ho – popsali jeho ‚fáze‘ a ‚příznaky‘, určili, co je zdravý (‚normální‘) a nezdravý (patologický) zármutek a jaké jsou známky ‚zotavení‘,“ píše doktorka Špatenková. To však truchlícím nijak neulehčí a mnohdy se ani nemusejí cítit osloveni službami psychologa (Proč bych chodil za psychoušem? Copak jsem blázen?). „Pro smrt a truchlení jako by v současné společnosti nebylo místo, smrt je tabuizována, popírána a vytěsněna,“ pokračuje autorka, „na smrt se přestalo myslet (‚zapomnělo se na ni jako na smrt‘), pěstuje se kult krásy, mládí, zdraví a úspěšnosti. Smrt děsí, je vnímána jako něco negativního, nepatřičného, strašného, co je třeba skrýt,“ dodává. 

V takové společnosti se netruchlí snadno. Jenže truchlení je nutné! Po krátkém období šoku, otřesu a zmatku následuje intenzivní etapa ventilace zármutku a žalu a po ní přichází klíčová fáze adaptace, kdy se pozůstalí pomalu vracejí k „normálnímu“ fungování a životu vůbec. Toto závěrečné stadium truchlení bývá někdy popisováno jako akceptace (přijetí, smíření), vhodnější je však označení adaptace, tedy přizpůsobení se situaci, v níž se pozůstalý nachází (S jeho smrtí se nikdy nesmířím, ale mohu se naučit s ní žít).

Naproti tomu nezpracovaný zármutek může „spustit“ onemocnění, jak fyzické, tak psychické, nebo přivést člověka k nežádoucím únikovým strategiím, například k užívání návykových látek. Truchlení samo přitom není nemoc ani deprese. Jde o normální a přirozenou reakci na ztrátu milovaného člověka. „Je to práce, náročná fyzická i psychická práce,“ říká doktorka Špatenková, „a pozůstalý, chce-li svůj zármutek ‚ošetřit‘,pro to musí něco udělat, ne pasivně čekat, že se ‚z toho uzdraví‘, že to přejde samo. Nepřejde.“

Profesionální pomoc 

Někdy je dobré vzít si na cestu truchlením profesionálního průvodce. Odborně proškolený poradce pro pozůstalé disponuje potřebnými znalostmi i osobními kvalitami a zajistí, abyste na této cestě, kterou je nutné projít, nezabloudili a v pořádku dospěli k cíli – zpracování zármutku i uvědomění si pomíjivosti a hodnoty vlastního života. Od roku 2009 působí při Ministerstvu pro místní rozvoj České republiky pracovní skupina pro tvorbu standardů v poradenství pro pozůstalé, která ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, vytvořila hodnoticí standard profesní kvalifi kace č. 69-020-M Poradce pro pozůstalé.

V čele této pracovní skupiny stojí právě PhDr. Mgr. Naděžda Špatenková, Ph. D. V České republice tak od roku 2012 existuje státem uznaný a garantovaný standard, který jasně nastavuje kritéria pro práci těchto poradců a stanovuje, co se od nich ve vztahu ke klientům očekává a vyžaduje. Jinými slovy, obrátíte-li se na některého ze stávajících 51 diplomovaných poradců – absolventů vzdělávání podle uvedeného standardu, máte záruku chápavého, empatického, akceptujícího, respektujícího a etického přístupu i toho, že se vám vedle psychické podpory dostane také potřebných praktických informací například stran organizace pohřbu nebo čerpání sociálních dávek. 

Databáze poradců na internetu 

Kompletní seznam 51 diplomovaných poradců pro pozůstalé naleznete spolu s jejich rámcovým působištěm na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR): www.mmr.cz/cs/ Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Pohrebnictvi/ Kvalifikace-poradce-pro-pozustale. Bohužel kontakty (tel. čísla, e-mail, adresu) na jednotlivé poradce si již musíte vyhledat na internetu sami. „Někteří z nich mohou tuto činnost vykonávat na základě živnostenského oprávnění (tedy nikoli zdarma) a zveřejnění kontaktů na živnostníky by mohlo být považováno za reklamu neslučitelnou s výkonem veřejné správy,“ vysvětluje Ing. Veronika Vároši z odboru komunikace MMR.

Podle jejích slov „drtivá většina poradců pro pozůstalé pracuje ve svém původním zaměstnání (například v hospici, nemocnici či pohřební službě) a poradenství pro pozůstalé poskytuje ve svém volném čase. Někteří pozůstalí žádají spíše psychickou podporu při truchlení, jiní naopak ryze praktické informace typu jak zařídit a zaplatit pohřeb, ale nejčastěji jde o kombinaci obojího.“ 

Brožury pro pozůstalé 

Pohřeb a jeho organizace a Základní informace pro pozůstalé jsou dvě brožury, které na pomoc pozůstalým vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Obě jsou zdarma ke stažení na webových stránkách ministerstva (www.mmr.cz). 

Autor: Dita Váchová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.