Měla jsem anorexii a dlouho si myslela, že problém mají hlavně ostatní | Moje zdraví

Měla jsem anorexii a dlouho si myslela, že problém mají hlavně ostatní

Měla jsem anorexii a dlouho si myslela, že problém mají hlavně ostatní
Autor: redakce
9. ledna 2019 • 14:00

Anorektičky nejedí, bulimičky zvracejí, zjednodušují mnozí. Ale to, co se odehrává v pozadí, je mnohem složitější a znepokojivější. Vlaďka nás nechala nahlédnout do pocitů, se kterými se během své nemoci potýkala. Naštěstí má její příběh dobrý konec.

Máte za sebou anorexii i bulimii, pamatujete si, jak to celé začalo?

Pamatuju si to jako dneska! Bylo mi čtrnáct let a byl podzim. Náhodou jsem doma našla nějakou knihu o dělené stravě. Začala jsem držet dietu, která se během pár měsíců přehoupla do absolutního nejedení a šílenství. Bála jsem se sníst cokoli. Strašně rychle jsem zhubla víc než deset kilo, takže si hned všichni okolo všimli, že mám asi problém, ovšem já to tak nevnímala. Časem jsem ale nedokázala pozřít téměř nic, nejedla jsem přílohy, občas jenom maso, z obyčejného vývaru jsem vybírala i nudličky a postupně se vypracovala tak na jedno jablko denně. Vydrželo mi to tři roky. Ale když tři roky hladovíte, máte zkrátka obrovský hlad. Tak jsem si našla nový způsob a spadla jsem do opačného extrému.

Dostala jste se do fáze bulimie?

Ano, začala jsem svou anorexii kombinovat s bulimií. Myslím, že kdo to nezažil, nedokáže si představit, co je opravdový bulimický záchvat. Dokázala jsem naráz spořádat několik hlavních jídel, pekáč buchet, bochník chleba – bylo toho zkrátka hodně. A pak jsem hodiny zvracela. To se ale nedá dlouhodobě zvládnout, moje váha pořád klesala, takže následovalo první léčení. Z nemocnice jsem odcházela po několika týdnech stabilizovaná. Dokázala jsem pravidelně jíst a přestala jsem zvracet. Od té doby jsem už nikdy nezvracela, dokonce ani v těhotenství! (smích) Tím to ovšem neskončilo… Po pár letech se ukázalo, že moje fyzické tělo to jakžtakž zvládá, ale moje psychika ne. Rozhodně s tím souvisely i další životní změny. Začala jsem se vyhýbat lidem a uzavřela jsem se do sebe. A v tom největším stresu, když jsem měla před promocí na farmaceutické fakultě, která byla hodně náročná, jsem skončila s diagnózou sociální fobie. Takže jsem nastoupila na další terapii, ale to je zase jiný příběh.

Kdy jste si uvědomila, že musíte jednat?

Dlouho jsem si myslela, že problém mají hlavně všichni ostatní. Ale můj stav se pořád zhoršoval a já už nebyla schopná normálního života. Když jsem začala mít problém i ve škole, věděla jsem, že to musím řešit. Tak jsem si našla paní doktorku, i když jsem si stále nemyslela, že mám mentální anorexii! Když jsem přišla na první terapii, dostala jsem ledovou sprchu a odcházela jsem s ujištěním: Ano, jste mentální anorektička. Tehdy poprvé jsem si uvědomila, že mám vážně problém.

Proč jste se rozhodla pro hospitalizaci?

Nešlo ani tak o rozhodování, byl to zkrátka boj o život! A já jsem si strašně přála být ta normální holka, která dokáže žít normální život. Přála jsem si být zdravá. A hospitalizace, ať už první nebo potom druhá, byla nejlepším rozhodnutím mého života. Poprvé jsem se naučila jíst, podruhé jsem se naučila být sama se sebou a zařadit se do běžného života.

Co pro vás bylo nejtěžší?

Neřekla bych, že něco bylo nejtěžší. Bylo hodně těžkých okamžiků, ale každý byl jiný. Já to dneska vnímám spíš pozitivně. Snažím se na to dívat jako na životní lekci. Tenkrát jsem třeba vůbec nechápala svoji mámu. Dneska jsem taky máma a už vím, jak moc to pro ni muselo být těžké. Hodně jsem se od té doby posunula vpřed, donutilo mě to na sobě pracovat a o životě i o sobě přemýšlet jinak. Jsem za to vděčná. Jsem mnohem silnější než dřív a to je vlastně dar. Neberu PPP jako nepřítele, beru je jako partnera. Jsou mojí součástí, bez nich bych to nebyla já. Pořád tu se mnou budou. Z hlavy ani ze života je nevymažu, a proto o nich mluvím, je to totiž jediný způsob, jak se s nimi smířit a možná tak i pomoci někomu dalšímu. Kdyby to měla být jedna jediná ženská, pak to mělo smysl.

Podařilo se vám zvítězit nad poruchami příjmu potravy? Nebo znáte někoho s podobným příběhem?

Pak se přihlaste nebo nominujte někoho ve svém okolí na www.restartsdietou.cz od 2. 1. do 30. 1. 2019.

Baví vás zdravě vařit a svoje výtvory fotíte na Instagram? Udělali jste si trenérský kurz a máte svoje lekce? Podařilo se vám zhubnout? I pro vás jsou v naší soutěži kategorie.

Vyhrát můžete zájezd za 50 000 Kč. Více informací zde:

Autor: Linda Háková
 
Video se připravuje ...

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.