Pacient a právo: Mohu jako pacientka odejít kdykoli z nemocnice domů?
Otázka: Pocházím z malé vesničky, kde není přímo dostupný lékař, proto musíme dojíždět do vzdáleného města do místní okresní nemocnice. Přibližně před půl rokem jsem v ní byla nucena vyhledat pomoc na neurologickém oddělení. Prošla jsem řadou vyšetření, přesto mi zde nestanovili příčinu potíží s velkými bolestmi hlavy. Sužují mne již rok a jsou čím dál tím nesnesitelnější. Z okresní nemocnice mě vyslali s doporučením do krajské nemocnice, kde mají údajně lepší přístroje a také si mě tam mohou případně nechat na pozorování. Na neurologickém oddělení v krajské nemocnici se mě ujali s příkladnou péčí a prošla jsem opět kolečkem odborných vyšetření.
Asi po měsíci si mne pozvali znovu do krajské nemocnice, kde mi sdělili, že i přes veškerá vyšetření nejsou schopni určit moji diagnózu, a že tedy ani nemohou začít s cílenou léčbou. Primář oddělení mi nabídl možnost hospitalizace na oddělení kvůli pozorování. Pak snad bude možné stanovit důvod mých potíží a další léčebný postup.
Možná se kromě ambulantní péče rozhodne i o nějakém operačním zákroku. Souhlasila jsem s okamžitým nástupem na lůžkové oddělení. Po několika týdnech strávených na lůžku mi lékaři sdělili, že stále nevědí, jaká je podstata mé nemoci a mých potíží, a proto budu muset být nadále hospitalizovaná. Několik dní jsem se rozmýšlela a poté oznámila svému ošetřujícímu lékaři, že chci odejít z nemocnice domů, přestože jsem stále bez stanovené diagnózy. Lékaři se mé rozhodnutí nelíbilo a sdělil mi, že budu muset vyčkat na lůžku, až budou vědět, jak to se mnou vlastně je. Mohla jsem dobrovolně odejít, nebo jsem dále musela čekat v nemocnici?
Odpověď:
V době nedávno minulé platila zásada, že co řekl lékař, to platilo, a pacient se musel ve všem podřídit a nechat již téměř veškeré rozhodování na lékaři.
Toto pravidlo již neplatí; v současné době je „manažerem“ svého zdraví – a tedy tím, kdo rozhoduje, jestli a jak se bude léčit – jen pacient sám.
Jednání lékaře, který vás „informoval“, že rozhodně musíte zůstat na oddělení, tedy není adekvátní.
Ve chvíli, kdy jste souhlasila s hospitalizací, jste musela podepsat písemný informovaný souhlas, který byl svobodný, a tedy bez jakéhokoli nátlaku. Také jste mohla lékaři následně klást doplňující otázky.
Tak jako jste se mohla svobodně rozhodnout a dát svůj písemný souhlas s tím, že budete přijata na neurologické oddělení, také máte možnost se svobodně rozhodnout, že svůj písemný souhlas s poskytováním zdravotních služeb posléze po svém zvážení „odvoláte“ a dobrovolně opustíte nemocnici.
Existuje ovšem jedna zákonná výjimka, a to v případě, kdy odvolání písemného souhlasu není účinné, protože již bylo započato provádění zdravotních výkonů, jejichž přerušení by mohlo způsobit vážné poškození zdraví nebo ohrožení života pacienta. Ve vašem případě taková situace nenastala, protože ze strany lékařů neurologického oddělení nebylo započato provádění nezbytného zdravotního výkonu. Tudíž jste ani nebyla ohrožena na životě, ani nemohlo dojít k vážnému poškození zdraví.
A měla bych ještě doplňující otázku: Co když své „odvolání“ souhlasu nepodepíšu?
V případě, že pacient odmítne podepsat „odvolání“ svého předchozího písemného informovaného souhlasu, lékař provede záznam do zdravotnické dokumentace pacienta. V ní se zapíše, že pacient stále trvá na odchodu z nemocnice, ale současně odmítá podepsat písemné „odvolání“ souhlasu.
Tento záznam podepíše lékař a současně ještě jeden přítomný svědek, což může být kupříkladu sestra.
***
Mgr. René Šifta se v právní praxi specializuje na medicínské a zdravotnické právo. Zároveň působí jako odborný asistent v Ústavu ý pro studium odborných předmětů a praktických dovedností Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.
