Poruchy přizpůsobení
Porucha přizpůsobení je soubor příznaků, které mohou svým obrazem imitovat úzkostnou poruchu nebo depresivní poruchu s tím rozdílem, že navazují na extrémně stresující životní zážitek nebo na významnou životní změnu.
Rozvoj poruchy závisí na schopnosti jednotlivce vypořádat se s problémem, přizpůsobit se mu nebo ho řešit. Taková adaptační kapacita je závislá na celé řadě faktorů včetně genetické výbavy, zdravotního stavu, na dovednostech naučených v průběhu života i na sociálním kontextu, tedy na vztazích, které člověku s problematickou situací pomáhají nebo ji naopak zhoršují.
Příznaky
Příznaky mohou být různé a zahrnují zpravidla úzkost, obavy, strach, pokleslou náladu, zlost a pocit, že jedinec není schopen situaci zvládnout. Typický je úvodní stav strnutí se sníženou schopností reagovat, chápat, co se děje, až s dezorientací.
Objevuje se narušení každodenních činností, zhoršení výkonu, paměti, neschopnost plánování, až silný útlum. Někdy naopak dramatické chování, neklid až agrese.
Postihuje
Projevuje se
Akutně jsou obvykle přítomné vegetativní příznaky, jako je zrychlené bušení srdce, zrychlení dechu, pocení a podobně. Může se objevit také tzv. posttraumatický stresový syndrom, který je charakteristický opakujícími se, vnucujícími se vzpomínkami nebo sny, zobrazujícími traumatickou událost, spojenými často s pocity viny.
Akutní reakce na stres obvykle odeznívá během několika hodin nebo dní. Posttraumatická stresová porucha může trvat i několik měsíců.
Léčba
V léčbě se uplatňuje zejména psychoterapie, pomoci ale mohou i anxiolytika, při déletrvajících obtížích i antidepresiva.
Jak si pomoci sám
Z domácích zdrojů můžeme využít vše, co nám pomůže problém nebo těžkou situaci dobře nebo lépe zvládnout. Radu druhého, podporu přítele, sdílení, fyzickou aktivitu, relaxaci, modlitbu, bylinky, aromaterapii.
Kdy jít k lékaři
Pokud potíže přetrvávají dlouhou dobu, výrazně nás obtěžují a nedaří se nám je ničím ovlivnit a v případě opakovaných myšlenek na sebevraždu je dobré zvážit návštěvu odborníka, klinického psychoterapeuta nebo psychologa, případně psychiatra.
