Už aby to bylo! Roboti pomohou
Hlavou nám pořád běží seznam povinností a myšlenky, že není doma něco hotovo a připraveno. Přitom máme k dispozici spoustu technických vymožeností. Možná stačí se porozhlédnout a vyndat některé pomocníky ze skříně. Jen proto, že se třeba nevešly na pracovní plochu a nemáme je na očích, jejich potenciál nebyl dosud správně využit.
Stačí málo. Kromě dobrého rozvrhu postupu příprav nám může k většímu klidu a tím i duševní pohodě pomoci technika, tedy technika samostatná, kterou při práci vlastně ani nemusíme kontrolovat. Roboti, kteří zvládnou spoustu domácích prací, aniž bychom museli přiložit ruce k dílu, už dávno nejsou přepychem. Jejich cena bývá velice rychle vyvážena volným časem, jejž nám poskytnou a který pak můžeme strávit oddechem od shonu a relaxací.
Začněme v kuchyni. Odvykli jsme si mlít, hníst, šlehat nebo strouhat suroviny ručně a máme na to příslušné přístroje. Je ovšem výhodné mít více takových specializovaných technických zařízení v jednom univerzálním. Důležité pak je, aby takový kuchyňský robot měl své pevné místo na kuchyňské lince. Není nic horšího, než když se pro něj musíme ponořit někam hluboko pod kuchyňskou linku, složit ho, pro jistotu ještě otřít a teprve pak ho nechat pracovat. Taková příprava nás odradí a spoustu malých věcí, které robot skvěle zvládne sám, si raději uděláme sami „postaru“, tedy s mísou a vařečkou nebo struhadlem. To je důležitý požadavek - robot prostě musí být po ruce. Další důležitý parametr je jeho výkon. Co je platné, že bude mít spoustu různých nástavců, když se při zpracování většího množství surovin jeho slabý motor přehřívá a tepelná pojistka (pokud ji robot má) jej bude neustále vypínat. Jestliže se budeme chtít na takového pomocníka v kuchyni spolehnout, měl by mít motor s příkonem alespoň 1200-1400 wattů. Jiným nezbytným kritériem je spolehlivost, s níž souvisí kvalitní zpracování z trvanlivých materiálů. Plast může působit svou barevností, s níž se bude hodit k jinému vybavení kuchyně, nicméně kov je prostě kov. Nejen na exteriéru přístroje, ale především uvnitř u převodů. Kov je také lepší u nádob, v nichž robot mísí těsto, či dokonce vaří. Ano, čtete dobře, vyspělý kuchyňský robot umí i sám uvařit. Díky indukčnímu ohřevu připraví omáčky, polévky, dovede připravit třeba rýži či zeleninu v páře. Elektronika sleduje přípravu sama a pouze kuchaře vede pomocí informací na displeji. Důležité pro uživatele bude samozřejmě také to, jak snadná bude údržba, tedy umytí, sestavení či rozložení. Jestliže tohle všechno robot bude splňovat, vezme na svá bedra velkou část práce v kuchyni.
Robotické vysavače jako noví pomocníci
Také při úklidu už dlouhou dobu pomáhají roboti. První robotické vysavače se objevily v polovině 90. let 20. století. Byly spíše kouskem pro technické fanoušky, protože za cenu, za kterou se tehdy prodávaly, toho moc neodvedly. Dnešní robotická technika na podlahy si poradí jak s koberci, tak s tvrdým povrchem, zvládne třeba i mokré vytírání. Po místnosti se pohybuje nikoli podle předchozího naprogramování (to ostatně může také), ale s pomocí několika desítek senzorů neustále monitoruje situaci a dovede okamžitě zareagovat na změněné podmínky. Nepřekvapí ho třeba zapomenutá taška na zemi nebo natažený kabel či třásně od koberce. Senzory rovněž zaznamenají zvýšené znečistění nebo jemnější či hrubší smetí a podle toho přepnou program vysávání. Není nutné se obávat nedokonalé práce, mnohé přístroje jsou vybaveny vysáváním s HEPA filtrem. Robot si také dovede poradit s přechodem z jednoho povrchu na druhý a dostane se bez problémů i na vyšší koberec, některé modely zvládnou rovněž cestu přes práh místností. Jak se roboti vyvíjejí, zmenšuje se jejich baterie a motor, což umožňuje zvětšit sběrnou nádobu, některé přístroje zvládnou i její automatické vysypání v dokovací stanici, kam se zajíždějí dobít. Robotický vysavač bude pracovat sám doma, zatímco jeho majitel bude zaměstnán něčím jiným, ale díky tichému chodu nebude obtěžovat ani v případě, kdy zůstane doma.
Koho baví mýt okna?
Pochopitelně, že po úklidu se vše musí jen lesknout, jdou dolů záclony, otevírají se okna, přinášejí se schůdky, voda, leštidla, hadříky a noviny, prostě zmatek, který nikdo nemá ve velké oblibě… Jde to ale i jednodušeji v případě, že máme robota na mytí oken. Existují jednodušší modely, které uživatel musí na skle přidržovat rukou, ale to je prakticky vše, co musí dělat. Elektrický čistič oken má v sobě náplň vody a detergentu. Pomocí utěrky z mikrovláken dovede najednou zkombinovat tři kroky mytí oken do jednoho, když tkanina z mikrovláken zvlhčí sklo vodou a pomocí čisticího prostředku zároveň odstraní nečistoty. Gumová stěrka na druhé straně zbylou vodu stáhne a silný sací výkon vsaje použitou vodu do zásobníku. Ovšem existují i roboti, kteří tohle zvládnou bez pomoci lidské ruky. Pracují prakticky stejně - také nejdříve sklo zvlhčí a umyjí a nakonec vodu stírají a vysávají. Na svislém skle je ale nikdo nedrží, prostě se k hladkému povrchu přisají. Senzory si proměří velikost okna a podle toho pak robota vedou. Strach z poškrábání nikdo mít nemusí, přístroje jsou opatřeny okraji z měkkého plastu. Jejich čtvercový tvar pak zaručuje, že okna nebudou umytá jako ta na ponorce, tedy jenom dokulata a rohy zůstanou vynechané. Podtlakový systém, který drží robota na okně, má jištění. Při výpadku elektrického proudu jej postačí nezbytnou dobu udržet zdroj ze záložního akumulátoru. Zvukový výstražný signál pak majitele upozorní, že se něco děje a je potřeba zasáhnout. S robotem na čistění oken lze většinou uklízet i jiné hladké povrchy, například skleněné desky stolů, vitrín nebo sprchové kouty, nesmějí však být zaoblené.
