Nemocné děti chtějí normální život
„Naši pacienti by si přáli, abychom je brali co možná nejvíc normálně, byť jsou onkologicky nemocní,“ říká MUDr. Lucie Cingrošová z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
Kolik dětských pacientů je na klinice v současnosti hospitalizováno?
Obvykle jde o několik desítek dětí současně – v průběhu podávání cytostatik, s komplikacemi v průběhu chemoterapie, během ozařování, po operacích a tak dále. Zároveň je jich ještě větší počet veden ambulantně, byť jsou to děti v intenzivní protinádorové léčbě. Když to jen trošku jde, snažíme se malé pacienty nechat v domácím prostředí a na kontroly jezdí k nám na ambulanci nebo do stacionáře.
Jaké jsou příčiny zhoubného bujení u dětí?
Bohužel zatím neumíme přesně identifikovat rizikové faktory, které podmiňují vznik a vývoj malignit v dětském věku. Zhruba 10 procent našich pacientů má onkologickou diagnózu dědičně, u 90 procent se jedná o takzvaný sporadický výskyt – dítě onemocní bez zřetelné genetické dispozice. Vždy musíme rodině vysvětlit, že příčinu vzniku onkologického onemocnění neznáme a že to především není ničí vina.
Přítomnost rodičů je pro dítě se zhoubným onemocněním zcela zásadní, ale také je to pro ně velmi těžké.
Určitě je velmi důležité, aby rodiče mohli být s nemocným dítětem. Jejich hlavním úkolem je dítě psychicky podpořit. Takové situace zpravidla v rodině utuží vzájemnou důvěru. Především však rodiče musejí důvěřovat nám zdravotníkům, aby dítě mohlo žít v přesvědčení, že je v dobrých rukou a že mu společně dokážeme pomoci.
Záchyt zhoubných onemocnění je dnes včasnější. Platí to u dětí stejně jako u dospělých?
V dětské onkologii je otázka včasné diagnostiky, nebo dokonce prevence onkologického onemocnění bohužel lichá. Nelze mluvit o prevenci, když příčiny vzniku onemocnění neznáme. Snažíme se však šířit povědomí o varovných příznacích dětských nádorů – ty je dobré znát a v případě jejich výskytu navštívit lékaře. O příznacích nádorů dětského věku často hovoří pan profesor Josef Koutecký, zakladatel oboru. V rámci projektu na podporu dětí léčených pro zhoubné nádorové onemocnění Můj nový život (www.mujnovyzivot.cz) pořádáme besedy na školách, které žákům přibližují, jak se může zhoubný nádor na začátku projevovat. Besedy děti podporují v odpovědnosti za vlastní zdraví a také prohlubují jejich sociální inteligenci ve vztahu k nemocným lidem. Více na webu: www.besedyproskoly.cz
Co stálo za vaším rozhodnutím pracovat na dětské onkologii? Jak na něj reagovali vaši blízcí?
Starat se o nemocné děti a vědět, že díky vaší péči a díky péči kolegů jich přes 80 procent vyléčíte, je nesmírně motivující. Před 50 lety umíralo na zhoubný nádor prakticky každé dítě, dnes se naprostá většina vyléčí. Moje rodina mou profesi uznává a všichni vědí, že na naše malé pacienty nedám dopustit. Zlobí mě, když moje práce někoho dojímá nebo když někdo naše nemocné děti lituje. Ani jedno není namístě.
Jak vypadá váš pracovní den?
Do práce chodím na osmou, tou dobou už je obvykle čekárna před mou ordinací plná. Pečuji o děti v léčbě a krátce po ní. Na ambulanci podáváme chemoterapii, transfuze, sledujeme děti během ozařování, provádíme dispenzární kontroly u pacientů po skončení léčby. V půl páté běžím pro syna do jeslí a užíváme si společný čas, než jde spát. Druhá etapa pracovního dne nastává večer kolem deváté, kdy zasedám k PC a řeším vše kolem mého již zmíněného charitativního projektu Můj nový život.
Zažíváte situace, jež pro běžného člověka nebývají emočně k „ustání“. Jak to zvládáte?
Jsem věřící, takže mi jistě pomáhá i víra. Ale myslím, že důležité je především vnímat naše dětské pacienty správně, jako obyčejné děti, které by si přály, abychom je brali co možná nejvíc normálně, byť jsou onkologicky nemocné nebo třeba po amputaci. Když se člověk na celou problematiku dívá z tohoto úhlu pohledu, není těch emočních situací zase tolik…
