Zážitky blízké smrti
Nejrozšířenější představou hranice mezi naším a oním světem je světlo na konci tunelu. Jsou lidé, kteří umírali a spatřili ho, nakonec však zůstali naživu a o své zážitky se podělili. Co se děje v lidském těle a mozku těsně před smrtí a dá se to vůbec vědecky prozkoumat?
Prožitek blízké smrti (NDE, near-death experience) je osobní zkušenost, kterou prožili lidé, jimž hrozila bezprostřední smrt. Zahrnuje řadu dojmů a vjemů, jako je pozorování vlastního těla z výšky, pocity absolutního klidu, míru a bezpečí. Podle skeptiků jde o halucinace, jež mají různé fyziologické, psychologické i transcendentální příčiny. Nejčastěji pak tvrdí, že zážitky ''na pomezí" jsou důsledkem fyzických změn ve vystresovaném umírajícím mozku (nedostatek kyslíku, neurochemické reakce těla).
To ale nevysvětluje, proč lidé napříč kulturami i časem popisují velice, velice podobné NDE. ''Tyto zážitky jsou odrazem změny vnímání v agonálních stavech," říká prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA, z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol v Praze. ''Můžeme je nazvat halucinacemi. Příčina je téměř vždy mnohočetná, omezený přístup kyslíku a špatný krevní průtok v mozku mají pravděpodobně rozhodující význam."
Empirický výzkum setkání se smrtí je mimořádně obtížný, přesto se v poslední době prožitkům blízké smrti věnuje velká pozornost. Loni vyšel román Nebe existuje o chlapci, který prožil NDE při chirurgickém zákroku. Držel se skoro tři čtvrtě roku na žebříčku bestsellerů podle New York Times a film na jeho motivy získal nominaci na Oscara. Podobně úspěšná byla dvě další díla, jejichž autory jsou renomovaní lékaři: Neurochirurg Eben Alexander, který mj. přednáší na Harvardu, vydal knihu Jaký je život po životě o své zkušenosti při týdenním kómatu způsobeném meningitidou.
Bývalá primářka spondylochirurgického oddělení (zabývajícího se operacemi páteře) Mary C. Nealová se skoro utopila při nehodě s kajakem ve vodopádu a celý příběh pak popsala v knize Do nebe a zpátky. Jsou NDE skutečné, nebo jde spíš o dobře ''mediálně prodané" příběhy šarlatánů? ''Netroufal bych si hovořit o příbězích šarlatánů, u přeživších jsou však vnímání kritických okamžiků (což mohou být minuty, ale i hodiny - pojem času je v takové situaci zcela mimo) a svědectví o nich natolik nepřesná, zavádějící a časově nezařaditelná, že se o věrohodnosti moc hovořit nedá," uvažuje profesor Cvachovec. ''Podle mojí zkušenosti mají přeživší jen omezenou schopnost si nějaké zážitky ze svého stonání vybavovat - nejčastěji jim ty hodiny, ale i dny a týdny při zpětném pohledu ''vypadnou'' a nevybavují si nic. Pokud ano, je to časově zcela nezařaditelné," dodává.
Nejstarší dochované záznamy o NDE pocházejí již ze středověku. Moderní éra výzkumu se datuje od roku 1975, kdy filozof a psychiatr Raymond A. Moody jr. vydal knihu “ivot po životě, v níž shromáždil svědectví padesáti lidí, kteří prožili zážitky blízké smrti. Na základě toho se zformovala skupina psychiatrů, psychologů, kardiologů a dalších specialistů. Spojuje je víra, že vědomí existuje v jakési nemateriální formě a dokáže pracovat nezávisle na mozku. Moodyho knihu následovala řada dalších děl na toto téma a brzy začalo být jasné, že přestože se některé detaily prožitků liší, celkově je popis zkušeností tak podobný, že jen těžko může jít o náhodu.
K vjemům zmíněným v úvodu dále patří ještě levitace, setkání se zesnulými blízkými či přáteli, vzpomínky na události z vlastních životů, pocit propojení se všemi bytostmi a všeobjímající láska. Může to být způsob, jímž se podvědomí snaží maximálně zpříjemnit ten nejnepříjemnější zážitek v lidském životě - umírání? Většina těch, kdo NDE prožili, se shoduje také v tom, že se jim z magického světa mezi životem a smrtí zpátky do jejich těl vůbec nechtělo.
A po tomto zážitku se od základu proměnili. Našli si jinou práci (zpravidla hůře placenou, ale pohodovější), někteří opustili své partnery, skoro všichni radikálně změnili životní styl. Jsou velkorysejší, více se zajímají o své blízké, ale také mají problém s dodržováním termínů a financemi - přestávají šetřit, žijí ''tady a teď". Zvláštní je zvýšená citlivost těchto lidí na světlo a zvuk. Za zmínku však také stojí, že ne všechny prožitky blízké smrti jsou příjemné. Těch nepříjemných je podle odhadů kolem 20 % a pochopitelně se jim dostává méně pozornosti. Rozhodně se o nich nepíšou knihy.
Vědecky zdokumentováno
Možná považujete prožitky blízké smrti za příběhy na úrovni únosu mimozemšťany, jimiž se lidé snaží zviditelnit nebo prostě jen vydělat peníze. Ale ani skeptici nepodezírají lidi, kteří NDE prožili, ze lži. Na to jsou jejich svědectví příliš dobře zdokumentovaná a až moc se podobají. Je také těžké mávnout rukou nad svědectvím respektovaných lékařských kapacit, pro které je jejich odborná reputace vším. A zatímco únosy mimozemšťany nebo zjevení spirituálních bytostí se zpravidla nekonají v situaci, kdy mají zúčastnění po ruce špičkové nahrávací zařízení, mnoho případů NDE se odehrává v moderně vybavených nemocnicích, kde jsou k dispozici sofistikované přístroje na měření všech funkcí lidského těla.
Kromě toho se lékařská věda stále zdokonaluje a dokáže ''oživit" lidi, kteří si už se smrtí doslova podávali ruku. Jsou zdokumentovány případy pacientů, kteří se uzdravili poté, co byli několik hodin pohřbeni ve sněhu či ledové vodě (více viz Smrt a vědomí). Chirurgové někdy u pacientů s vážným zraněním či nemocí takové podmínky uměle vyvolávají, nechávají jejich těla dočasně zchladit nebo jim zastaví srdce, aby mohli provést složitou operaci. Hranice mezi životem a smrtí už zkrátka není tak jednoznačná, jak bývala.
''Lidská existence (a tedy i těžké stonání) je vždy jedinečná a jednotlivé momenty se mohou racionálnímu vysvětlení zevního pozorovatele (kterým lékař vždy je) vymykat," podotýká profesor Cvachovec. Výzkum prožitků blízké smrti pokračuje. Loni začal tým vědců zkoumat záznamy dvou tisícovek pacientů se srdeční zástavou. NDE jsou jediným spirituálním zážitkem, jenž může být vědecky zkoumán pomocí nejmodernějších přístrojů. Dokazují tyto zážitky, že jsme víc než pouhé ''maso a kosti"? Těžko říct. Možná se nakonec prokáže, že jsou pouze produktem křečí či halucinací umírajícího mozku. V každém případě slouží jako okénko, jímž můžeme zkoumat fungování vědomí, které je - i pro zatvrzelé materialisty - jednou z největších záhad lidské existence.
