Na sjíždění řek s bezpečnou výbavou
Doba letního sportování je tady! Tisíce nadšenců se chystají sjíždět řeky, projíždět cyklostezky, plánují výšlapy do přírody a ti statečnější se odváží i na canyoning. Aby však bylo sportování fajn zážitkem, a ne hororem, je třeba se umět bezpečně vybavit a dobře obléknout.
Vodáctví a sjíždění řek za posledních dvacet let uchvátilo desetitisíce Čechů. Málokdo z nich ale ví, jak se na řece chovat, jak se vybavit a jak se obléknout. „Základem vodáckého vybavení je vodácká helma správné velikosti a záchranná vesta. Mnoho lidí si myslí, že helma je zbytečná, že není třeba do ní investovat, a na vodu vyjíždí bez ní, v lepším případě si berou helmu cyklistickou. To je ale velká chyba. Pod hladinou může číhat řada nebezpečí v podobě velkých kamenů a klád či větví, které, pokud se člověk s lodí převrátí, mohou způsobit nebezpečná zranění. A v takovém případě je vodácká helma tím, co skutečně může zabránit vážnému poranění hlavy a vzniku bezvědomí.
Rozdíl mezi vodáckou a cyklistickou helmou je ve tvaru a ve funkčnosti. Vodácká helma musí snést opakované nárazy od ostrých předmětů, kdežto cyklistická helma je po jednom nárazu dále nepoužitelná,“ říká Pavel Šálek z Českého svazu kanoistů. Zásadní místo ve výbavě na vodu má i plovací záchranná vesta, která by vždy měla být certifi kovaná. „Dnešní záchranné vesty jsou obvykle plněné měkčeným polyuretanem, který zajišťuje odpovídající nosnost, což je důležité v případě tonutí, bezvědomí a podobně. Vesta funguje i jako tepelná ochrana zmírňující tepelný šok.Pokud si uvědomíte, že teplota vzduchu v letních měsících mívá kolem 25 až 30 stupňů Celsia a teplota vody je nějakých sedmnáct osmnáct stupňů, je jasné, že riziko tepelného šoku při převrácení lodě a rychlém, neočekávaném kontaktu s vodou je vysoké. Vesta samozřejmě plní i funkci ochrannou a zabraňuje poranění při nárazu,“ vysvětluje Pavel Šálek.
Dobré je nepodceňovat ani oblečení. Nejlepším řešením je vodácký neopren. Těch je řada druhů, existují neopreny s dlouhým i krátkým rukávem a dlouhými i krátkými nohavicemi. Používané jsou na ně různě silné materiály; čím je silnější, tím zajišťuje vyšší tepelnou izolaci. „V současné době existují půjčovny, které kromě lodí půjčují i neopreny. Kdo nechce do půjčení neoprenu investovat, měl by se vybavit takzvaným hydrooblečením,“ radí Pavel Šálek.
Hydro v řeči vodáků znamená šusťákové kalhoty a bundu. „Pod hydro je dobré si vzít tričko a spodky z funkčních materiálů, které transportují vlhkost od těla napovrch, čímž tělo chrání před prochladnutím. Neopren tuto funkci plní sám, i pod něj se ale funkční tričko vzít může,“ doplňuje vodák. Pozornost je třeba věnovat i botám. Boty typu Crocs, žabky či volné sandály na vodu nepatří. „Vhodné jsou obyčejné šněrovací plátěné boty nebo speciální boty z neoprenu. Bota, která nedrží pevně na noze a klouže z ní, je zcela nevhodná a v případě pádu do vody obvykle dochází k její ztrátě, čímž člověk nohu přestává mít chráněnou,“ popisuje Pavel Šálek. K výbavě vodáka patří i házečky, tedy záchranné sáčky s lanem, které se házejí tonoucímu, a vodácké nože na odříznutí, pokud se člověk pod hladinou zachytí o nějaký předmět, který mu brání se dostat na hladinu.
Jak se bezpečně chovat při sjíždění řeky:
* Na vodu by vždy měly vyrážet alespoň tři posádky. Když dojde k neštěstí a jedna posádka potřebuje záchranu, druhá loď ji zajišťuje a posádka třetí lodi přivolává záchranáře.
* Při sjíždění řek a jezů se k sobě lodě nemají navzájem přivazovat! Všechny úseky mají sjíždět samostatně.
* Ve výpravě by měl být vždy alespoň jeden zkušený vodák, kterého zbytek osazenstva plně respektuje.
* Na vodu nepatří alkohol ani jiné návykové látky. Za jejich požití mohou vodáci dostat pokutu až 100 tisíc korun od státní plavební správy.
Canyoning objevuje stále víc lidí
Mezi neustále se rozšiřující sporty patří canyoning, tedy slaňování kaňonů. „U nás je canyoning relativně mladým sportem a mnoho jeho příznivců se vyselektovalo z fandů vodáctví a dalších outdoorových sportů,“ popisuje Jan Bouček ml. z České asociace canyoningu. Canyoning je zdolávání kaňonů, tedy cest, jimiž mezi horami prochází horský potok či říčka; je to kombinace překonávání skal, horských tůní a vodopádů. „V kaňonech se slaňuje, skáče a vodopády se dají i sklouzávat. Podmínkou pro kaňonování je dobrá psychická i fyzická kondice,“ říká Jan Bouček.
K výbavě pro tento druh sportu patří statická lana, sedáky, horolezecké úchyty a další vybavení, které většinou vlastní průvodce. „Z oblečení jsou důležité pevné boty, rukavice, ideálně jachtařské, které jsou určeny pro práci s lany a zároveň do vody. Tělo si chráníme před nárazem i před teplotním rozdílem vody a vzduchu neoprenem. Na hlavu je samozřejmě nutná horolezecká helma,“ dodává kaňonář.
Vzhledem k tomu, že jde o adrenalinový sport, je třeba, aby členové skupin byli disciplinovaní a dbali na bezpečnostní pravidla. „Skupinu má vést zkušený průvodce, který zná terén, má k dispozici mapy přesně popisující profil daného kaňonu a má i dost zkušeností,“ radí Jan Bouček. Vzhledem k tomu, že v Česku kaňony nejsou, vyrážejí příznivci canyoningu do zahraničí, nejčastěji do sousedního Rakouska, Slovinska, Itálie, Francie nebo Švýcarska.
