Koloběžka: Zapojíte více svalů, než na kole a méně ničíte klouby, než při běhu

Koloběžka: Zapojíte více svalů, než na kole a méně ničíte klouby, než při běhu
Vraťte se do dětských let a znovu vyzkoušejte koloběžku. • Autor: istockphoto.com
5. ledna 2017 • 10:35

Má všechny zdravotní přednosti jízdy na kole a běhu, ale žádnou z jejich slabin. Nikdy jí nepraskne řetěz, snadno ji zaparkujete a neumaže vám oblečení. Doveze vás do práce, na nákup, výlet a při troše tréninku i přes Pyreneje a Alpy do cíle Tour de France. 

Pravda, toho tréninku a organizace musí být více než trocha a průkopníky úspěšné účasti koloběžců na nejtěžším a nejslavnějším cyklistickém etapovém závodě na světě již nebudete. Letos v červenci se jubilejní, stý ročník „staré dámy“ poprvé v historii podařilo v plném rozsahu absolvovat šestičlenné partě kamarádů a koloběžkových nadšenců, tvořené čtyřmi Čechy, Finem a Holanďanem. Jeden ze členů týmu Kick France, na DAMU studovaný divadelní herec s atletickou průpravou a praxí trenéra fitness MgA. Václav Liška, nám přiblížil sport, kterému se většina z nás věnovala už v mateřince, ale na Mont Ventoux a další vrcholy Tour de France to holt nedotáhla.

Jak správně jezdit, aby si člověk neublížil?

Techniku jízdy na koloběžce ve své diplomové práci detailně analyzoval absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze Karel Žďárek. Co podle něho napomůže zdravé a ekonomické jízdě? V základním postoji by řidítka měla být ve výši kyčelního kloubu a při nápřahu odrazové nohy, tedy při pokrčení přednožmo, by mezi kolenem a řidítky měla být rezerva alespoň 3 centimetry. Úchop řidítek se doporučuje na šíři ramen. Paže by při jízdě měly být jen mírně pokrčené a vyvarujte se pohybu v loktech – oněch zbytečných „kliků“ doprovázejících odraz u začátečníků. 

Hlava při jízdě směřuje vpřed, k zajištění její přirozené polohy vám pomůže upřít pohled na horizont. Odrážejte se prstovou polovinou chodidla (nikoli patou) pár centimetrů předstojnou nohou; „dupat“ někde na úrovni zadního kola by bylo chybou, neudrželi byste správný postoj. Po každých 5–6 odrazech střídejte švihovou nohu, abyste předešli její únavě, někteří závodníci tak činí dokonce po každém třetím odrazu. Výměna se děje buď bezpečnějším, leč pomalejším vytočením, při kterém jezdec neztrácí kontakt se stupátkem, nebo rychlejším, ale rizikovějším přeskokem. Podrobnosti nejen k technice jízdy získáte na www.e­kolobezka.cz.

Které svaly zapojíte?

Oproti cyklistice používáte při jízdě na koloběžce mnohem více svalů. Nejusilovněji pracují dvouhlavý sval na zadní straně stehna a vzpřimovače páteře. Výrazně se zapojují i trojhlavý lýtkový sval, dlouhá a postranní hlava čtyřhlavého svalu stehenního a při švihu a odrazu i velký hýžďový sval. Na rozdíl od poněkud stereotypní jízdy na kole nabízí koloběžka široké spektrum pohybů a stylů jízdy, které si koloběžkář uzpůsobí podle své potřeby, tělesných dispozic a výkonnosti. 

„Ve srovnání s během dochází při jízdě na koloběžce k nižšímu zatížení pohybového aparátu, tedy nosných kloubů a páteře. Chybí fáze dopadu, respektive amortizace celé tělesné hmotnosti při dopadu. Střídáním stran, čili odrazové nohy lze předejít riziku jednostranného zatížení. Důležité je také udržet správnou pozici pánve a neprohýbat se v bedrech,“ hodnotí zdravotní aspekty jízdy na koloběžce Mgr. Aleš Tvrzník z Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. „Na kolena ani kotníky nikdy nepřenášíte váhu celého těla, proto je koloběžka ideální i pro lidi, kteří mají nějaké kilo navíc a potřebují jej shodit,“ dodává Václav Liška.

Rychlost jízdy na koloběžce je srovnatelná s jízdou na kole, závodníci a hazardéři dosahují ve sjezdech až 90 km/h. Rychlostní rekord Václava Lišky je 81 km/h. Závodní průměr se pohybuje kolem 30 km/h, trénovaný rekreační jezdec si může troufnout na výlet rychlostí 25 km/h a my ostatní na 15 km/h. Hodně však záleží na členitosti terénu… Členové týmu Kick France na trati Tour de France s několika stoupáními do nadmořské výšky 2 tisíc metrů ujeli za hodinu průměrně 15 km. 

Zúčastnit se některého závodu ociální české koloběžkové soutěže Rollo ligy nebo Eurocupu může každý, kdo si troufá – stačí přijet a zaplatit startovné. Jezdí se třeba časovky, terénní krosy, maratony na 42 km, závody s hromadným startem nebo sprinty systémem kvalikací a rozjížděk. Od 90. let minulého století funguje Český svaz koloběhu (www.ceskykolobeh.cz), celosvětové dění v koloběhu řídí Mezinárodní koloběžková asociace (www.iksaworld.com). 



V zimě vyměňte koloběžku za ledoběžku! Například výrobky firmy Kickbike jsou použitelné na sněhu i ledu. Budete jen potřebovat tretry nebo speciální návleky na boty s hřebíčky vespod. „Opravdu není nic krásnějšího než brázdit zamrzlé Lipno na ledoběžce, tedy dokud se nepropadnete,“ říká Václav Liška. A proto… tři, čtyři, trhni si nohou! 

4 OTÁZKY PRO VÁCLAVA LIŠKU

1. Musí se začátečník učit technice jízdy?

Techniku jízdy se učíte celý život – záleží, v jaké jste kondici, která se stále mění, jaký máte stroj, v jakém se pohybujete prostředí. Hlavní je jezdit, jezdit a jezdit a pravidelně střídat nohy, ostatní přijde samo.

2. Kterou nohu mívají praváci „šikovnější“?

Já jsem pravák a odrazovou nohu mám levou. V ní cítím větší odraz, v pravé noze mám zase větší švih a dynamiku. Musím se však přiznat, že jsem ve fázi, kdy to vůbec neřeším a nemyslím na to. Zase, je to pouze o tréninku – jako vše.

3. Které svaly by měl koloběžkář posilovat?

Pokud budete brát koloběh jako doplněk sportování (stejně jako kolo či in­line brusle), stačí zajít jednou až dvakrát týdně do fitka a tam střídat posilování na strojích s cvičením na bosu, flowin, balančních plošinách, power jógou… Silné břišní svaly pomohou udržet pánev, ale opět jde o techniku jízdy – pokud nebudete umět na koloběžce stát a odrážet se, ani sebesilnější svaly vás nezachrání.

4. Měla by do výbavy rekreačního koloběžce patřit lehká a dobře padnoucí přilba?

Osobně bez přilby a bez rukavic nejezdím. Koloběžka je jednostopé vozidlo, které patří na silnici, a bezpečnost je prostě na prvním místě!

Do města, na výlet, sport ...

Zapomeňte na dřevěné a kovové prťavé koloběžky s pogumovanými kolečky z dětských let. Stroj, na kterém domů dopravíte akční zboží z marketu nebo hravě objedete všechny trosky v Českém ráji, vypadá úplně jinak. Díky nafukovacím kolům a celkovému odpružení klouže měkce a lehce, hrbit se na něm (na rozdíl od bicyklu) nemusíte, a pokud chcete doplněk v podobě předního nosiče, sedátka nebo vozíku za koloběžku, máte ho mít. Rámy se většinou vyrábějí z oceli nebo slitin hliníku, k dostání jsou i karbonové. Trendem je ušetřit na váze a maximálně zvýšit tuhost rámu. Kola měří 12, 20, 26 nebo 28 palců v téměř jakékoli kombinaci rozměrů předního a zadního kola. Ano, kola nemusejí být stejná, závodní stroje mívají větší to přední; nejčastějšími kombinacemi jsou 28x20, 28x16 a 26x20. Světlost (výše stupátka nad povrchem vozovky) lze u sostikovanějších modelů regulovat výškou závěsu zadního kola, což oceníte hlavně při pohybu v nerovném terénu. 

Konstrukce, materiály a doplňky, velikost koleček apod. se řídí účelem použití koloběžky. Na výběr máte například:

Koloběžky do města. Nejpraktičtější v městském provozu a nejelegantnější jsou skládací modely s 12palcovými koly a kvalitními pneumatikami a brzdami.

Koloběžky na výlety – silniční. Vhodné jsou modely s koly o velikosti 28, 26, 20 i 12 palců a s co nejnižší světlostí, která vám při jízdě ušetří energii.

Koloběžky do terénu. Nutná je vyšší světlost, aby stupátko nedrhlo o zem. Komfort jízdy zvýší kvalitní odpružené vidlice a bezpečněji pojedete díky kotoučovým brzdám.

Koloběžky dětské. Pro nejmenší mohou být klidně z plastu, pro větší děti ocelové s nafukovacími kolečky nebo skládací s gumovými kolečky. Některé modely jsou vhodné i pro dospělé.

Speciály. Patří sem koloběžky závodní (ultralehké karbonové), freestyle stroje pro skoky, salta a jiné triky (zvažte bezpečnost!), koloběžky na sjezd (off road), uživatelské (např. v úpravě se čtyřmi kolečky jako opora nakupujícím maminkám a seniorům) nebo koloběžky uzpůsobené k tažení psem. 

LÉTAJÍCÍ FIN: Současný promodel koloběžky s velkým předním a malým zadním kolem pochází z dílny bývalého kardiochirurga a orientačního běžce Hannu Vierikka. Tento Fin v 80. letech 20. století přetvořil koloběžku jako tréninkový doplněk k orientačnímu běhu do dnešní podoby a stal se na ní celosvětově respektovanou legendou koloběhu, mnohonásobným mistrem světa a Evropy. 

Odborná spolupráce: MgA. Václav Liška www.e­kolobezka.cz

 

Autor: Dita Váchová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.