Happy end v příběhu malého Matyáše: Málem zemřel kvůli příušnicím, teď je z něj krásný kluk

11
fotografií

25. září 2017 • 14:00

Dramatický příchod na svět, dlouhý pobyt na JIPce a pohádkový konec. To je příběh Matyáše, který se narodil už v 7. měsíci, ale se všemi komplikacemi se nakonec statečně popral. Dnes je z něj zdravý kluk.

I když zatím není vůbec jasné, kdo šestý ročník soutěže Zlatíčka nakonec vyhraje, okatý Matyáš ze Sokolova už vítězem je. Vyhrál totiž boj o to nejcennější. O svůj život. Na svět totiž kvůli zdravotním komplikacím maminky přišel skoro o šest týdnů dřív. Vážil tak jen 2040 gramů.

„Celé těhotenství probíhalo naprosto bezproblémově, i když kvůli mému vyššímu věku a nějakým vyšším hodnotám v krvi, mě můj lékař poslal na genetiku, kde mě sledovali. Jenže v 33. týdnu jsem náhle začala krvácet. Hospitalizovali mě v nemocnici, aby těhotenství udrželi, ale po dvouch dnech zjistili, že mám příušnice. Ty nakonec vyvolaly porod,“ prozradila nám okolnosti Matyášova maminka Michaela (36).

Ta syna viděla jen krátce po porodu, hned potom byl odvezen na novorozeneckou JIPku v Karlových Varech a ona na infekční oddělení. Navštěvovat ho kvůli své vysoce nakažlivé nemoci nesměla. „Informace jsem tak měla jen po telefonu. Věděla jsem, že je v pořádku, po dvou dnech mi pak řekli, že ho musejí začít krmit sondou. Bylo to stresující, když jsem ho nemohla pochovat, ani pohladit,“ vzpomíná.

Naštěstí byl průběh její nemoci rychlý a za synem jí pustili už po 14 dnech. Od té doby za ním chodila pravidelně každý den. Domů ho totiž stále ještě propustit nemohli. Podmínkou lékařů bylo, že musí vážit alespoň 2 500 gramů. V nemocnici tak Matyáš strávil téměř celý měsíc.

„Když jsem si ho pak konečně mohla zdravého odvézt domů, byl to pro mě ten nejkrásnější zážitek. Samozřejmě hned po tom, při němž přišel tak neočekávaně na svět,“ říká Michaela, pro kterou je Matyáš vším. Samozřejmě ještě s jeho starším čtrnáctiletým bratrem.

A i když byl v prvních měsících tenhle klučina oproti svým vrstevníkům trochu pomalejší a musel chodit na rehabilitace, aby vše rychleji dohnal, dnes už se dětem svého věku vyrovná. „Je sice menší, ale je opravdu šikovnej. Přes den už nepotřebuje plíny, chodí sám na nočník, dokáže se bez mé pomoci najíst. Nejlépe ale umí zlobit,“ dodává se smíchem Matyášova maminka.