Léčit umí nejen psi, ale i morčata

Léčit umí nejen psi, ale i morčata
Morčata, psi, kočky i koně, ti všichni léčí pomocí terapie. • Autor: shutterstock.com
15. září 2016 • 11:53

Léčivou pomoc zvířat využívali lidé už odedávna. Také dnes ji dokážeme ocenit a cíleně ji vyhledáváme. 

Snad nejznámější je canisterapie neboli léčba s pomocí psa. Prospět tito čtyřnožci přitom mohou dětem stejně tak jako dospělým. „Psi dokáží pomáhat nevidomým, neslyšícím i tělesně postiženým,“ shrnuje jejich dovednosti Michaela Perčinová. Je metodičkou výcviku obecně prospěšné společnosti, která nese název Pestrá společnost. Také další zvířata ovšem mohou být vítanými pomocníky člověka. Kromě koček a koní k nim patří například i morčata nebo zakrslí králíci. 

Pro canisterapii se nejčastěji využívají retrívři a border kolie, ale žádnou výjimkou nejsou ani čivavy nebo voříšci. „Více než na plemeni záleží na povaze,“ podotýká Michaela Perčinová. Pes vhodný pro terapii by podle jejích slov měl být především kontaktní, milý, vstřícný a samozřejmě také zdravý. Základní výcvik trvá asi tři čtvrtě roku, další dovednosti si však musí osvojit přímo na míru svému páníčkovi. Pes má vyšší tělesnou teplotu než člověk, a dokáže proto třeba tělesně postiženým lidem nejen podávat různé předměty, ale také jim prohřívat studené končetiny nebo uvolňovat ztuhlé svaly.

Speciálně vycvičené zvíře však umí také upozornit neslyšící na zvonění budíku či pláč miminka a nevidomým najít volné místo v dopravním prostředku nebo přechod pro chodce. A dokonce může rozpoznat i blížící se diabetický nebo epileptický záchvat. Díky svému geniálnímu čichu totiž zaznamená, že se nemocný člověk v takovou chvíli začne potit víc než jindy. Pes ovšem dokáže příznivě působit také na lidskou psychiku. Cvičitelka Míša dodnes vzpomíná na malý zázrak, který před lety zažila v dětském stacionáři se svou pudlicí Berunkou. Tělesně postižený chlapec, který v době, kdy přišly, pouze apaticky ležel a díval se do stropu, po necelé hodince terapie držel psí společnici za chlupy a smál se. 

Podobný zážitek má za sebou také chovatelka Helena Rückerová, která se se svými sibiřskými kočkami věnuje felinoterapii. Při návštěvě domova důchodců se jedné z jejích kočičích léčitelek podařilo vyloudit úsměv na tváři nevidomého a zcela ochrnutého muže, který se více než půl roku neusmál. Podle jejího názoru jsou kočky neocenitelnými pomocnicemi zejména u nemocí spojených s psychikou. „A když se aspoň trochu zlepší psychika, často se vylepší i fyzické zdraví,“ říká s přesvědčením. Zároveň se domnívá, že pro leckoho může být kočka vhodnější než pes. Už proto, že nepotřebuje pravidelné venčení a nakrmit ji granulkami dokáže i malý pacient.

Ovšem nejen kočky, ale i mnohem menší zvířata mohou být vítanými terapeuty. Potvrzují to zkušenosti chovatelky Evy Křemenové, která zpočátku docházela na dětskou neurologii Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze se svými psy. Časem však zjistila, že některé děti se pejsků přece jenom bojí, a tak zkusila vzít s sebou z domova morče a teddy králíčka. Osvědčili se jí zejména u dětí s pohybovými problémy, pro které je pejsek leckdy příliš „akční“. Dnes už tak může bez problémů vybírat adekvátní zvíře pro každého pacienta. 

Osvědčeným pomocníkem dětí s tělesným postižením bývá kůň. „Už proto, že má velice podobný pohybový vzor jako člověk,“ uvádí specialistka na hiporehabilitaci Šárka Smíšková. „Jestliže tedy například dítě s dětskou mozkovou obrnou polohujeme na koňském hřbetě, poskytujeme mu tak balanční plochu, na které dostává velice podobné impulzy jako při lidské chůzi.“ Centrální nervový systém dítěte si pak může postupně zapamatovat, jak má vypadat zkřížený pohybový vzor, kdy se při chůzi pravidelně střídá pravá a levá noha. 

Při hipoterapii navíc podle jejích slov dochází k optimalizaci svalového napětí, které ovlivňuje i mimické a obličejové svaly, jež potřebujeme při tvorbě řeči. Díky tomu se postupně nejen zlepšuje pohybový vzor dítěte, ale zároveň se i harmonizují cyklické funkce organismu. Jinými slovy tato metoda například příznivě ovlivňuje srdeční rytmus a dýchání, pomáhá i při léčbě koktavosti a jiných logopedických problémů. Ovšem pouze tehdy, pokud dítě zároveň dochází na logopedii. Hipoterapie totiž podle Šárky Smíškové není žádná samospásná metoda, vždy musí být součástí komplexní léčby. A totéž platí i tehdy, když se při terapii využívají i další čtyřnozí pomocníci. 

Autor: Ivana Matyášová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.