Elektromyografie (EMG)

Jde o elektrodiagnostickou metodu, sloužící především k diagnostice poruch nervosvalového aparátu. Podstatou elektromyografie je měření elektrických potenciálů, jež vznikají v důsledku činnosti kosterní svaloviny.

Co to je elektromyografie (EMG)

Vyšetření se provádí pomocí povrchových elektrod, které snímají akční potenciál velkého počtu motorických jednotek, a, je-li to zapotřebí, jehlových elektrod, jež snímají malý počet motorických jednotek. O vyšetření rozhoduje neurolog. Jedním z nejčastějších důvodů k EMG je syndrom karpálního tunelu, následují postižení nervových kořenů (radikulopatie), výskyt kostních nádorů (osteofytů), vyhřezlá meziobratlová ploténka (kdy dochází k utlačení a následnému postižení nervového kořene). EMG vyšetření se provádí u dnes velmi časté zvýšené nervosvalové dráždivosti (tetanie) způsobené nedostatkem hořčíku a vápníku. Díky vyšetření EMG lze určit přítomnost (míru) poškození svalové tkáně nebo poruchy nervového vzruchu. Při poranění nervu lze pomocí EMG přesně určit místo i rozsah poškození nervu, přístroj dokáže rovněž zjistit poruchy centrální nervové soustavy.

Jak probíhá elektromyografie

Elektrody slouží k vyšetření vedení nervového vzruchu nervem. Ve vyšetřovně vám sestra nebo lékař přiloží na kůži v blízkosti testovaného nervu stimulační a registrační elektrodu. Stimulační elektroda dává elektrický impuls, který je veden nervem a končí kontrakcí (stažením) svalu. Registrační elektroda pak registruje akční potenciál tohoto svalu. Snímací elektroda je obvykle přilepena ke kůži povrchovou elektrodou. Po jejím přilepení je nerv stimulován velmi malým elektrickým impulsem vyvolávajícím jemný záškub ve svalu zásobeném tímto stimulovaným nervem. Stimulace je nebolestivá, ale můžete mít trochu nepříjemné pocity podobné jako při kontaktu se slabým elektrickým proudem.

Jehlová elektromyografie

Měří charakteristiky akčních potenciálů souboru svalových vláken zásobených jedním nervovým vláknem. Rozdíl od vyšetření snímacími elektrodami spočívá v zanoření (zabodnutí) snímací elektrody do svalu. Jehla je velmi tenká, asi jako jehla v inzulinovém peru – je tedy mnohem tenčí než jehla používaná pro odběr krve. Při vyšetření můžete cítit lehké píchnutí, asi jako při vpichu injekce do svalu. Změnou polohy jehly ve svalu lékař vyhledá optimální pozici pro záznam akčních potenciálů.

Všechny impulzy jsou elektrodami snímány, přenášeny do procesoru, zpracovány a zapsány v podobě EMG křivky na obrazovku.

Ani po vyšetření nejsou nutná žádná další opatření. Výsledek je znám ihned a pokud je hodnocen jako negativní, můžete odejít domů. V případě potřeby s vámi lékař ihned odmluví další, doplňující vyšetření (například magnetickou rezonanci).