Dekompresní nemoc

K té nejčastěji dochází při rychlém vystoupání potápěče z hloubky na hladinu. Vzduch a plyny, které voda obsahuje, mají jiné vlastnosti na hladině a jiné v hloubce pod pět metrů. Když potápěč dýchá pod vodou vzduch, jeho tělo a tkáně se rychle plní dusíkem, což není nebezpečné. Ve větších hloubkách to může způsobovat stav podobající se mírné opilosti.

Problém však nastává při vynořování z hloubky. Vlivem menšího tlaku se dusík opět vrací do svého plynného stavu a v tkáních mohou při rychlém výstupu z hloubky vznikat bublinky dusíku, které není tělo schopné vstřebat.

Je to stav podobný, jako když uvolníte víčko natlakované láhve s minerálkou. Pokud se potápěč vynořuje postupně a pomalu (výstup závisí na hloubce a délce ponoru), je vše v pořádku, pokud však vystoupá z nějakého důvodu moc rychle, může zemřít.

Potápěči před ponorem musí hodně pít, protože dehydratace zvyšuje riziko dekompresní nemoci. Dalším rizikovým stavem jsou některé srdeční vady, které se při běžném životě nijak neprojeví, proto o nich pacienti ani neví.

Rizikovým faktorem je obezita, protože plyny jako dusík se snadněji rozpouštějí v tucích. Ohroženější jsou také ženy, které mají v těle o stejné hmotnosti jako muž fyziologicky více tuku. Dalším rizikovým faktorem je věk a náročnost práce při ponoru, protože větší náročnost zvyšuje prokrvení tkání.

Příznaky dekompresní nemoci

Dekompresní nemoc postihuje různé orgány. Podle toho, kde se nahromaděný dusík uvolní, se liší i příznaky. Dekompresní nemoc může postihnout kůži, mozek, kosti i další orgány. Nejčastěji se projevuje bolestí svalů, hlavy a kloubů, křečemi. Ve vážných případech může dojít až k epileptickým záchvatům, ztrátě vědomí a smrti.

Často také dochází k ruptuře bubínku v uchu, to je však spíše způsobeno změnou tlaku než dekompresní nemocí.

Léčba dekompresní nemoci

Pokud potápěč vystoupá rychle na hladinu z menší hloubky, tedy projevy dekompresní nemoci nejsou až tak závažné, je nutné se okamžitě vrátit do hloubky a dokončit řádně proces vynoření.

V těžších případech je potřeba okamžitě postiženého transportovat do přetlakové neboli hyperbarické komory, ve které se zvýší tlak, aby odpovídal tlaku v hloubce pod hladinou, a postupně se tlak snižuje.Tím se vlastně simuluje řádný výstup z hloubky a dusík má možnost se správně rozpustit ve tkáních. Postiženému se také podávají kyslík a tekutiny.

Prevence

Prevencí dekompresní nemoci je důkladné plánování a dodržování plánu potápění v dekompresních tabulkách. Důležité je dodržet plánované doby v určitých hloubkách, aby nebyla překročena únosná doba sycení tkáně plynem. Je důležité také před ponorem hodně pít.

Možné komplikace

Nejzávažnějšími komplikacemi jsou poškození plic a následky vzduchové embolie. To se projeví buď kolapsem plic, nebo postižením centrální nervové soustavy. Postižení CNS může mít trvalé neurologické následky, jako jsou poruchy paměti, poruchy hybnosti, poruchy kognitivních funkcí. Trvale poškozeny mohou být také plíce snížením jejich kapacity, ale i klouby a kosti (aseptická osteonekróza kosti).

Kdy jít k lékaři

Lékaře navštivte, pokud se po vynoření po ponoru necítíte dobře, například vás bolí hlava, máte křeče, bolest svalů nebo ztrácíte vědomí. Při podezření na dekompresní nemoc urychleně volejte RZS.