Hubnutí: Nehledejte inspiraci u nedostižných vzorů | Moje zdraví

Hubnutí: Nehledejte inspiraci u nedostižných vzorů

Hubnutí: Nehledejte inspiraci u nedostižných vzorů
Člověk by měl být se sebou spokojený. • Autor: shutterstock.com
27. září 2016 • 16:03

„Aby člověk v dnešním a ne vždy úplně šťastném světě dokázal přežít, musí umět sám sebe alespoň na chvíli udělat šťastným a spokojeným,“ říká psycholožka PhDr. Marta Boučková z První pražské partnerské poradny. 

Paní doktorko, myslíte si, že internet a sociální sítě spíše ulehčují život, nebo jej dokáží úplně zkazit? 

Internet jednoznačně rozšířil množství lidí, se kterými si můžeme vyměňovat informace. To je zcela jistě výhoda, na druhé straně by ale tahle výhoda měla být zaplacena poznáním s kým si informace vyměňovat, aby to pro nás mělo skutečný smysl. Jsem ze „staré komunikační školy“, a tak zastávám názor, že bychom hlouběji do svých životů měli pouštět ty, které dobře známe. Takhle se vlastně asi i vytvářejí přátelská pouta. A ten s kým máme pouto nejpevnější, jeho názory bereme setsakra vážně. U toho, koho neznáme, býváme opatrnější. V běžném kontaktu to většina lidí uhlídat umí, ví, koho brát vážně a koho ne, ale nejsem si jistá, zda se to daří i na sociálních sítích. 



Proč bývá kritériem úspěchu na prvním místě naše hmotnost a postava? 

Možná proto, že se nám zdá, že si můžeme sami určit, jak bude naše postava vypadat. Ale pozor, i tady se dá přestřelit a nabýt dojmu, že budeme mít přesně takovou figuru jako má sousedka za rohem. Jenže lidé jsou velmi rozmanitý druh, a tak je velmi pošetilé se domnívat, že ze sebe dietou a cvičením uděláte někoho jiného jen proto, že by se vám to tak líbilo a že jste si zkrátka postavila hlavu. Sama se ve své praxi často setkávám s tím, že čím víc lidem ujíždí půda pod nohama a mají pocit, že se jim nic nedaří a ztrácejí kontrolu nad svým životem, tím více se soustředí na svou váhu. Vzhledem k okolnostem si pak ale stanoví takový váhový cíl, který je pro ně jen těžko dosažitelný. Ať už proto, že jsou netrpěliví a chtějí mít výsledek příliš rychle, nebo chtějí mít postavu někoho úplně jiného. 


Co všechno může z psychického hlediska mít vliv na naši váhu? 

Naše váha je váha našeho těla a naše tělo je vystaveno všem vlivům, které na nás působí. Koneckonců aby ne, bez svého těla neumíme být, a proto můžeme klidně říct, že naši váhu bude ovlivňovat všechno, s čím se dostáváme do kontaktu. Tím nejpodstatnějším je zřejmě to, co ovlivňuje naši psychickou pohodu nebo nepohodu, protože ta se pak zase odráží na našem těle. A zpětně – to, jak se cítíme fyzicky, se projeví na naší psychice. Takhle vypadá náš životní „psychosomatický koloběh“. 

Myslíte, že problémy s nadváhou ženy řešily před padesáti lety stejně jako my dnes? 

Cca v 60. letech se už začala váha u žen řešit zcela jistě. Jestli se nepletu, na scéně se objevila Twiggy, snad nejznámější manekýnka s hubenou a chlapeckou postavou. Ze začátku byla na přehlídkových molech sama, no a podívejte se na ta mola dnes. 

Ženy často vysvětlují svou obezitu tím, že „k tomu mají geny“, že to zdědily po maminkách, mají těžké kosti… Setkáváte se s nimi i ve své poradně? A je to skutečně tak? 

Samozřejmě, že geny svůj vliv mají a rozhodně ne malý. Podíváte-li se na postavu své matky či otce, můžete tak trochu nahlédnout do své budoucnosti. To ale neznamená, že se s tím nedá nic dělat. Je to tak trochu jako s nějakým tělesným handicapem – trpí-li vaše rodina na bolavá záda, bude dobré, když vás od dětství povedou ke sportu, který může tuhle „genovou výbavu“ částečně kompenzovat. Máte-li pocit, že máte geneticky našlápnuto k obezitě, pak není nic snazšího než věnovat zdravému životnímu stylu ve vašem životě patřičnou pozornost, tedy začít zdravě jíst a zdravě se hýbat. 

Setkala jste se někdy s tím, že za vámi přišli příbuzní člověka s nadváhou a chtěli vědět, jak na něj, aby zhubnul? 

Setkala. A jeden takový příběh jsem za všechny ty, které jsem ve své pracovně slyšela, popsala i ve své nové knize „Když se hubnout nedaří“, která vyšla na začátku června. Bohužel jaksi od lesa zařídit, aby někdo zhubnul a ani si toho nevšiml, prostě nelze. Alespoň rozhodně ne tak, aby si dotyčný dosaženou váhu dlouhodobě udržel bez toho, že by nebyl podporován i nadále všeobjímající péčí svého okolí, které ho prakticky nenechá bez dozoru. Za redukci váhy a její následné udržení vždycky musí nést svůj díl zodpovědnosti ten, komu tělo patří. I u dětí potřebujete jistou dávku spolupráce. U dospělého člověka už nejde ani tak o spolupráci jako spíš o přijetí zodpovědnosti za sebe a své tělo. 

Myslíte, že kdyby se ženy neustále nedočítaly v magazínech, o kolik zhubla ta či ta celebrita, vlastní postavu by tolik neřešily? 

Myslím, že podstatné je to slovíčko „tolik“. Ano, patřím k těm, kteří souhlasí s tím, že vztah žen k jejich tělu, tedy k jejich váze, hodně ovlivňuje společenský kontext, který určuje, co je společensky považováno za hezké, atraktivní, estetické, zkrátka žádoucí. Na druhé straně, ale považuji za důležité říct i to, že určitý „dohled“ nad svým tělem bychom měli mít, abychom mu neubližovali a udržovali ho zdravé a v dobré kondici. Za což se nám může odměnit i nemalým příspěvkem k psychické pohodě. Ne nadarmo se říká „ve zdravém těle zdravý duch“. 

Neustále začínám s nějakou dietou. Po týdnu mě to ale přestane bavit neustále si zapisovat, co a kolik jsem snědla, a vše se vrací do svých kolejí. Existuje jednoduchý návod, kterým bych se mohla řídit? 

Diety složité nejsou, jen je těžké přijmout fakt, že se o své jídlo a odpočinek musíte starat. A starat se znamená, na to neustále myslet. Bohužel žijeme v době, kdy najíst se není žádný problém a na jídlo vlastně nemusíme myslet. A ono se vlastně ukazuje, že právě tahle „výhoda“ je velkým problémem. Je to prosté – jídlo je život a život je jídlo. Nejde tedy zdravě žít a nedržet to v hlavě, když se vám to předtím do té hlavy ještě nedostalo a pořádně se to tam nezabydlelo. A dokud si tohle neuvědomíme, budeme pořád říkat, že na ten zdravý životní styl nemáme čas a že jsou přece v životě důležitější věci než tancování kolem jídla! 

Mám zkušenost s americkou studentkou, která, kdykoli na ni „lezl splín“, vybíhala ven dát si alespoň jedno kolečko joggingu „pro dobrou náladu“. Mladá Češka řeší smutek cigaretou u okna. Čím to podle vás je? Odlišnou výchovou? Americkým odporem ke kouření? 

Jste na správné stopě. To, jakým způsobem řešíme své splíny, bývá skutečně z velké části naučené. Řešíme to tak, jak vidíme, že to řeší lidé z našeho okolí. Prostě spoustu věcí okoukáme a do té spousty samozřejmě patří nejen to, co je nám ku prospěchu, ale i pár zlozvyků. Nemalou roli hraje i to, jestli se už i v dětství naučíme, že dokážeme ovlivnit svoji náladu, když se trochu posnažíme. Jedna z nejnešťastnějších charakteristik, kterou o sobě člověk může říct, je, že je náladový, a tudíž se svou náladou nemůže vlastně nic dělat. To je podle mě jedna z cest, které vedou do životního pekla. Aby člověk v dnešním a ne vždy úplně šťastném a jednoduchém světě dokázal přežít, musí umět udělat sám sebe alespoň na chvíli šťastným a spokojeným. Bude-li jen čekat na to, jestli se ráno probudí s dobrou náladou, může se taky načekat. A na takové čekání je podle mě život příliš krátký. 

Autor: Markéta Ostřížková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.