Cévkování
Cévkování močového měchýře je v nemocnici poměrně běžně prováděný zákrok, zejména po operačních zákrocích. Jde o zavedení hadičky močovou trubicí do močového měchýře.
Proč se cévkování provádí? Lékaři tak řeší poruchy odtoku moči nebo nemožnost pacienta se vymočit, pokud třeba musí zůstat připoutaný na lůžku.
Moč hromadící se v močovém měchýři je totiž nebezpečná. Může v ní snadno vzniknout infekce (nebo je v ní již přítomná), měchýř může teoreticky prasknout a hlavně může relativně brzy dojít k poškození ledvin.
Cévkování se také provádí po operacích, aby se zjistilo, zda v močovém měchýři nezbývá příliš moči po vymočení a nedošlo k otoku močových cest.
Dalším důvodem zavedení cévky do močového měchýře může být inkontinence moči . Těžce inkontinentní pacient může mít pleny, což není právě hygienické, nebo se mu může dát močová cévka.
Cévkování ženy mohou provádět zdravotní sestry, muže by měl cévkovat spíše lékař.
Cévkování probíhá tak, že se na cévku nanese znecitlivující gel a pak se cévka pomocí pinzety zavádí do močové trubice. Tato část může být pro pacienta nepříjemná, ale nebolí. Cévka se posunuje trubicí tak dlouho, až začne vytékat moč. Pak se fyziologickým roztokem naplní balónek, který cévku v měchýři zafixuje. Před vyndáním je nutné ho vypustit, aby se močové cesty nepotrhaly. Na cévku se potom připojí hadička, která vede do sběracího sáčku. V tomto sáčku se pak hromadí moč, kterou sestra po naplnění vypouští.
Možnou komplikací u cévkování je zanesení infekce do močových cest. Z toho důvodu je nutné cévku u dlouhodobých pacientů pravidelně měnit – zhruba jednou za měsíc.
