Vánoce jako svátky rodiny, klidu a míru. Jak to udělat?
Vánoce jsou nazývány „svátky rodiny“. Zní to idylicky. Obdobně idylicky zní přízvisko svátky klidu a míru. Leckdy je ale obtížné tyto přívlastky skloubit, protože ne vždy početnější setkání kýžený klid a mír přinese. Naopak může přinést značný nápor nejen na přípravu pro hostitele, ale leckdy i na nervy mnohých účastníků. Jak k takovým situacím co nejlépe přistupovat?
Samozřejmě není třeba cokoli radit členům harmonických rodin, v nichž ani při vánočních posezeních nehrozí žádné konflikty, všichni se na sebe těší a každý vnáší svůj příspěvek k vánoční pohodě. Přesto to není samozřejmost.
V mnohých rodinách se najde někdo, kdo místo pohody přináší napětí, kritiku, komplikované požadavky a nároky nebo se dožaduje takového průběhu, jaký někomu jinému není po chuti. A co když je dokonce „potencionálních potížistů“ víc.
Nejde jen o riziko, že budou pokažené sváteční chvíle, ale že se ostatní oním neblahým očekáváním stresují už předem, což poznamená jejich těšení na Vánoce, předvánoční přípravy. Navíc se může stát, že nás takové obavy paradoxně poznamenají natolik, že se sami staneme zbytečně zdrojem nervozity a napětí. Jak se toho vyvarovat?
Pokuste se o kompromisy
Výchozí prioritou by mělo být ujasnění, jak si nadcházející svátky představujete vy sami a nejbližší rodina a na jaké kompromisy lze přistoupit vůči ostatním. Pravidla nabídněte účastníkům předem, nikoli jako „diktát“, ale jako návrh podávaný v zájmu všech. Zejména budou-li přítomny děti, jakékoli rozepře, otevřené i potlačované, můžou mít na jejich sociální vnímání neblahý vliv. Opět zvažte podle reakcí oslovených případné kompromisy.
V nejsložitější situaci se přirozeně nacházejí ti, kteří mají v rodině někoho sice problematického, ale osamělého, kdo na své příbuzné a jejich pozvání nebo návštěvu spoléhá. Takové lidi bychom neměli opomíjet, ale zároveň se neostýchat jim se vší zdvořilostí nastolit nějaké meze. Například: O tom a o tom se o Vánocích nebudeme bavit, budete akceptovat, že máme psa, i když vy zvířata v domácnosti nesnášíte, nebudete poučovat děti, jak by se měly chovat…
Pokud dotyčný nebo dotyční žádnou vstřícnost neopětují, zkuste navrhnout alternativy: Tak k nám nechoďte, my se stavíme na chvíli u vás, případně přineseme jídlo a občerstvení; nebo: Pojďme se sejít mezi svátky, u nás nebo u vás.
Také není od věci připravit si konverzační témata – otázky, vyprávění, vzpomínky, které potěší, pobaví. A také si připomenout ta, kterým je záhodno se vyhnout.
Jestliže vy ani vaši blízcí nejste osamělí, měli byste respektovat, když nepřijde očekávané a třeba již tradiční pozvání. Jistě, stojí za to se zamyslet nad důvodem, který ale nemusí být nijak dramatický. Prostě někdo jen chce Vánoce strávit poklidněji, komorněji, v užším kruhu. Pokud se k takové variantě přikláníte vy sami, je určitě lepší s ní ostatní, opět ve vší zdvořilosti, obeznámit.
Jak se shodnout na dárcích a na jídle?
To všechno jsou ne úplně snadné konstelace. Snadnější je nacházet kompromisy ohledně pokrmů nebo dárků. Co se týče pokrmů, snažte se vyjít vstříc těm, kteří neholdují rybám, i když ostatní si bez nich Vánoce neumějí představit, nebo naopak. To platí i o polévce, klobásách nebo staročeském kubovi.
Předchozí domluva i v tomto případě stojí za to. Ovšem s tím, že pokud nemáte čas a sílu chystat několik speciálních menu kdekomu podle jeho gusta, nechť se do nákupů a příprav podle svých možností zapojí. I to může posílit pocit sounáležitosti, zvolíte-li správnou taktiku odpovídající nátuře a dispozicím daného člověka.
I o dárcích je někdy dobré se předem domluvit. Někoho se mohou dotknout zjevně formální dary, které jakoby nebraly ohled na vkus a založení obdarovaného. Individuálně je třeba rovněž posuzovat, kdy je vhodný dar relativně nákladný, nebo naopak jen skromná pozornost pro potěšení.
Inu, hlavně velké rodiny, které mají ve svých řadách nějakého podivína či podivíny, nemusejí mít Vánoce naplněné klidem a mírem. Přesto lze udělat maximum pro to, aby tomu tak bylo. Držíme palce, abyste to zvládli!
