Černý kašel a spalničky. Jaké další nemoci se mohou vrátit a zabíjet?
Jsou to choroby, které byly pokládány takřka za vymýcené. Ale teď se nemoci, které trápily i zabíjely naše předky, znovu vracejí a ohrožují nemálo dětí i dospělých: spalničky, příušnice, černý kašel nebo tuberkulóza.
Vypadá to, jako by si „starodávné“ nemoci lepší podmínky pro svůj velký comeback ani nemohly přát. Lidé cestují z jednoho konce světa na druhý jako nikdy jindy v historii, takže se choroby mohou šířit na ohromné vzdálenosti. Část populace odmítá z různých důvodů očkovat sebe i své děti. Navíc některé dříve spolehlivé vakcíny po letech boje s všelijakými viry a bakteriemi ztrácejí na účinnosti. Nehrozí i vám, že také onemocníte tuberkulózou, příušnicemi, spalničkami nebo černým kašlem?
Tuberkulóza
Tuberkulóza je nejčastější smrtící infekční choroba na světě. Způsobuje ji bakterie Mycobacterium tuberculosis, případně u méně typických forem TBC další druhy mykobakterií. Původce tuberkulózy objevil slavný Robert Koch, po kterém se označuje jako Kochův bacil.
„Do organizmu většinou vstupuje přes dýchací cesty. Za vhodných podmínek se dostane do plic, kde se pomnoží, vyvolá zánět a následně se rozšíří do spádových mízních uzlin, případně i do krve a dál,“ vysvětluje Rastislav Maďar, vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity a rovněž předseda Koalice pro podporu očkování.
První příznaky TBC na tuto nebezpečnou nemoc neukazují. Pacient trpí únavou, nechutenstvím, hubne, má zvýšenou teplotu, v noci se potí. Chorobu také doprovází kašel, napřed suchý, následně vlhký. Na TBC může ukázat vykašlaná krev, ale u dříve zdravých lidí se může tuberkulóza rozvíjet bez příznaků nebo jen s projevy podobnými chřipce.
„Rizikem je zejména pro imunitně oslabené a starší osoby. Je to především nemoc nižších sociálních skupin a rozvojových zemí, je úzce spojená s podvýživou a s nízkou úrovní zdravotní péče,“ sdělil doktor Maďar. „U závažnějších forem TBC dochází k rozsevu bakterií do různých orgánů. Vedle plic mohou být zasažená játra, mozkové obaly nebo slezina. Postižení centrálního nervového systému může způsobit obrny nervů, závratě, epileptické záchvaty, kóma až smrt.“
Léčba trvá poměrně dlouho. Používá se kombinace nejméně tří speciálních léků, takzvaných antituberkulotik, které se podávají denně až půl roku. Problémem posledních dekád je však šířící se rezistence původců TBC k nejčastěji používaným lékům.
Podle Rastislava Maďara je největším rizikem pro šíření choroby masová migrace populace a už zmiňovaná odolnost mikrobakterií na některé léčebné přípravky. Například v roce 2016 byl celonárodní průměr výskytu nemoci 4,9 na 100 tisíc obyvatel, ovšem v Praze až 8,3 na 100 tisíc osob. Nejčastěji TBC lékaři diagnostikují u Ukrajinců, Vietnamců, Rumunů a Slováků.
Příušnice
Křivka s počtem nemocných má dlouhodobě vlnovitý tvar s vrcholy jednou za několik let. Například v letech 2000 a 2001 byla jen zhruba stovka případů, ovšem v roce 2006 se léčilo více než pět tisíc osob a v roce 2006 dokonce téměř šest tisíc lidí.
„Příušnice jsou vysoce infekční onemocnění, které se přenáší zejména v místech s vysokou koncentrací osob, ve sportovních a školních kolektivech, například sdílením lahví, sklenic, příborů, hraček. Možný je i přenos líbáním nebo rukama,“ konstatoval Rastislav Maďar, vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity a rovněž předseda Koalice pro podporu očkování.
Důležité je neposílat děti s příznaky tohoto virového onemocnění do školy, na kroužky nebo na trénink. Problematické ovšem je, že pacient je infekční už několik dní před nástupem prvních projevů. Izolace nemocného by měla trvat devět dnů od prvních příznaků.
V minulosti byly příušnice typickou nemocí mladších dětí, zavedení očkování v roce 1987 přineslo významný pokles jejich výskytu, a protože postupem času dochází k oslabení takzvané postvakcinační imunity, vrchol jejich výskytu se posunul do věku starších dětí a mladistvých. Na to zareagovala platná očkovací vyhláška, která posunula druhou dávku vakcíny MMR chránící proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím do věku 5 a 6 let. Dříve se druhá dávka aplikovala už za šest až deset měsíců po první.
Typickým projevem nemoci je horečka a bolestivé zvětšení příušné žlázy, většinou na obou stranách, přibližně u třetiny pacientů jen na jedné straně. Kousání a otevírání úst způsobuje bolest, odstávají ušní lalůčky. Otok žlázy obvykle vymizí za týden až deset dnů.
Nejčastější komplikací u dětí je virový zánět mozkových blan, který zanechává trvalé následky jen vzácně – kupříkladu trvalou hluchotu. „Neurologické následky příušnic jsou častější, pokud je zánětem postižený mozek,“ upozornil doktor Maďar. Další možnou komplikací je zánět slinivky břišní.
Obecně nejčastější komplikací je zánět varlat, často společně s postižením nadvarlat, který se projevuje otokem, bolestivostí a zarudnutím kůže šourku. Objevuje se čtyři až pět dní po otoku slinných žláz za zhoršení zdravotního stavu doprovázeného horečkou, zimnicí, nevolností až zvracením. „Tento stav ustupuje jen velmi pomalu a může vést ke snížení plodnosti, absolutní sterilita je méně častá,“ připomněl Maďar.
Speciální léčba viru příušnic neexistuje, nemoc se léčí Priessnitzovými obklady a léky potlačujícími jednotlivé potíže, třeba bolest nebo horečku. U těžších stavů se nasazují kortikoidy, pokud nemoc doprovází i bakteriální infekce, tak se rovněž předepisují antibiotika.
Černý kašel
Původcem nemoci je bakterie Bordetella pertussis, z člověka na člověka se přenáší vzduchem, přesněji kapénkovou infekcí. Vyskytuje se na celém světě, v rozvojových i rozvinutých zemích. Bordetelly se zachytávají na povrchu dýchacích cest, pomnožující se a způsobují zánět až nekrózu. V dýchacích cestách se navíc hromadí hlen, který rovněž stěžuje dýchání.
Před zavedením plošného očkování v roce 1958 se vyskytovaly desítky tisíc případů černého kašle ročně, díky vakcinaci se výskyt této nemoci významně snížil – na nejnižší hodnoty v 80. letech minulého století. „Od následující dekády však pozorujeme stoupající trend. Počet případů diagnostikovaných v roce 2014 znamenal návrat o desítky let, až do 60. let minulého století,“ řekl doktor Rastislav Maďar.
V posledních letech jsou hlášeny stovky případů, statistika ovšem nezaznamená všechny případy, podle odborných odhadů jich je dvakrát více. Klesající počet lidí s očkováním může situaci ještě více zhoršit. Svůj vliv má rovněž to, že přibývá lidí s méně výkonným imunitním systémem, a pak je tu ještě neustále narůstající fenomén cestování. Černým kašlem se člověk může nakazit i na letišti nebo v letadle.
Prvotní příznaky, jako jsou zvýšená teplota, rýma, nechutenství a pokašlávání, jsou podobné jiným infekcím dýchacích cest a jen málokdy vedou k podezření na černý kašel. V lidské populaci se vyskytují běžně a mohou být vyvolány mnoha různými původci. Po 10 až 15 dnech se už začínají objevovat typické úporné záchvaty dráždivého kašle, po kterých následuje hlasitý kokrhavý nádech.
„Na konci záchvatu kašle může dojít k nevolnosti a zvracení, i proto se označuje jako dávivý. Záchvaty kašle mohou trvat déle než dva měsíce, dokonce někdy až sto dní, často se vyskytují v noci a jsou velmi vyčerpávající,“ popsal příznaky doktor Maďar.
Část komplikací vzniká mechanickou námahou při opakovaných prudkých záchvatech kašle, kupříkladu krvácení z nosu, do očí, nebo se objeví kýla a někdy dokonce i zlomenina žebra. Časté zvracení může způsobit narušení rovnováhy vnitřního organismu a následkem toho křeče. U těžších stavů nastává kolaps plic, porucha dýchání a promodrávání s nedostatečným okysličením tkání a orgánů.
„Černý kašel patří mezi zákeřné nemoci, které mohou mít smrtelný průběh, u části adolescentů a dospělých však může probíhat mírně, tito nakažení se potom pohybují mezi námi a nevědomky se podílí na přenosu infekce. Z hlediska pravděpodobnosti těžšího průběhu nákazy patří k rizikovým skupinám hlavně děti do jednoho roku věku, těhotné ženy a chronicky nemocné, starší osoby,“ sdělil Rastislav Maďar.
Černý kašel se léčí antibiotiky, správná diagnóza však často není stanovená dostatečně včas. Pozdější nasazení antibiotik již nemusí mít na průběh nemoci zásadní vliv, bakterie totiž vylučují do krevního oběhu toxin, na který antibiotika nemají vliv. „Později už antibiotika pacientovi neuleví, sníží však alespoň jeho infekčnost pro okolí. Nejtěžší stavy vyžadují intenzivní léčbu na JIP,“ dodal Maďar.
Spalničky
Hlavní příčinou návratu spalniček je především snižující se počet lidí s očkováním, a to po celé Evropě. Přitom pokud by se udržela po několik let proočkovanost nad 95 procenty populace, mohly být spalničky celosvětově vymýcené a mohlo se přestat s očkováním.
„Tomu ale odmítači očkování paradoxně brání. Vzorem nám teď může být celý americký kontinent, kde od severu až na jih spalničky očkováním eliminovaly. Obyvatelé rozvojových zemí Střední nebo Jižní Ameriky se teď paradoxně mohou bát obyvatel vyspělé Evropy,“ poznamenal Rastislav Maďar, předseda Koalice pro podporu očkování.
Spalničky se ze začátku projevují podobně jako mnoho jiných virových onemocnění – kašlem, rýmou, zánětem spojivek, zvýšenou teplotou až horečkou, která dosahuje k 40 stupňům Celsia. Za ušima a na zátylku se posléze objevuje vyrážka, která postupuje přes obličej a krk směrem dolů na trup a končetiny. Zvětšují se mízní uzliny, může být přítomný průjem a průvodním znakem nemoci je rovněž nechutenství.
Typickým projevem je to, že kvůli postižení horních cest dýchacích a očí má dítě uplakaný výraz v obličeji. „A když se podíváme do úst, na jejich sliznici naproti stoličkám jsou typické bledé skvrny na zarudlém podkladu,“ řekl doktor Maďar.
Typická vyrážka, která postupuje přes obličej dolů na trup, přetrvává zhruba týden, potom již začíná ustupovat. Součástí nekomplikovaného průběhu spalniček je zápal průdušek. Existuje však i celá řada možných komplikací včetně zápalu plic a dokonce i zánět mozku.
„Nejvíc obávanou komplikací je takzvaná subakutní sklerotizující panencefalitida, což je vzácný, ale vždy smrtelný následek spalničkové nákazy, který se typicky objevuje až po šesti až sedmi letech po předchozí infekci. Rizikovým faktorem je prodělání spalničkové infekce do dvou let věku, kdy ještě imunitní systém není úplně zralý. Je to vlastně pomalá postinfekční virová nákaza centrálního nervového systému s mimořádně nepříznivou prognózou a fatálním koncem za několik let od nákazy,“ upozornil Rastislav Maďar, vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
Spalničky jsou vysoce infekční a vždy je nutná přísná izolace nemocného. Pacient je infekční 4 dny před a 4 dny po nástupu vyrážky. Specifický lék proti spalničkovému viru neexistuje, tlumí se jen příznaky, které nemoc způsobuje, typicky horečka. Pacientům s oslabenou imunitou se mohou podat antivirotika. Po prodělané spalničkové infekci již druhá nákaza v životě nehrozí, postinfekční imunita chrání celý zbytek života.
Pro ostatní je nejvhodnější očkování. Ochrana po dvou dávkách vakcíny je dlouhodobá, přesná délka však není přesně stanovená. V dospělosti si můžeme nechat ověřit hladinu ochranných protilátek testem z krve a případně se nechat přeočkovat.
„Za zmínku stojí, že očkování proti spalničkám bylo zahájeno v roce 1969, starší ročníky, pokud nákazu neprodělaly, nejsou proti nim chráněné. Následně se v letech 1970 až 1975 aplikovala jen jedna dávka spalničkové vakcíny, ani ochranu těchto ročníků nelze po tak dlouhé době považovat za dostatečnou. Postvakcinační imunita však v průběhu desetiletí klesá postupně u všech a nemusí to být stejným tempem,“ dodal doktor Rastislav Maďar.
