Autismus: Odlišní na celý život?

Autismus: Odlišní na celý život?
Myšlení autistů je odlišné. • Autor: shutterstock.com
22. září 2016 • 09:56

Destruktivní chování, neschopnost smysluplně mluvit, citlivost na fyzický kontakt, zaměřování pohledu na předměty, které se točí… Každý rok se v České republice narodí zhruba tisíc dětí s autismem. S cílenou terapií je třeba začít co nejdříve, dokud je mozek ještě plastický a schopný přestavby, proto je zásadní včasná a správná diagnostika. 

Autismus je závažná pervazivní vývojová porucha, což znamená, že jde o neurovývojovou poruchu, která se projevuje narušením v oblasti sociální interakce, komunikace a stereotypními vzorci v chování a zájmech. Toto narušení by mělo být patrné před dovršením třetího roku života dítěte,“ říká na úvod dětská psychiatryně MUDr. Štěpánka Beranová působící na Dětské psychiatrické klinice 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze a zároveň Institutu neuropsychiatrické péče v Praze, kde je mimo jiné k dispozici poradna zaměřená na péči o nemocné s poruchami autistického spektra. 

Zásadní otázkou je, jak vlastně rodiče rozeznají, že něco není v pořádku. Co by je mělo varovat či upozornit? Když pomineme prvotní radost z narození dítěte (obzvláště toho prvního), je dobré vědět, na co se máme zaměřit, jakých odchylek si všímat. Asi mnohdy není snadné rozpoznat a posléze si též přiznat, že něco není tak, jak by mělo být… Od jakého věku je tedy možné případné změny či odlišnosti v chování u dítěte pozorovat? „Některé známky sociálního deficitu pozorujeme již před 1. rokem života.

Na rozdíl od zdravých miminek se autističtí kojenci často vyhýbají očnímu kontaktu a nejeví zájem o lidské hlasy a tváře, také méně často reagují na oslovení jménem,“ vysvětluje doktorka Beranová. „Většina rodičů si všimne zvláštností ve vývoji svého dítěte mezi 1. a 2. rokem života. Nejčastěji je znepokojí opožděný vývoj řeči. Dítě kolem roku ještě nežvatlá a nebrouká, v 16 měsících stále nepoužívá jednotlivá slova. Zároveň je omezena i neverbální komunikace, dítě většinou neukazuje, nereaguje na dění kolem sebe změnami ve výrazu tváře, nepoužívá úsměv v sociálním kontaktu. Po druhém roce života se postupně objevují stereotypní vzorce v chování, časté jsou krátké třepavé či kroutivé pohybu rukou a prstů, zejména při radosti či rozrušení. Dítě většinou nemá zájem o běžné hračky nebo si s nimi neumí hrát, nezajímá se o ostatní děti,“ popisuje lékařka. 

Záhadný mozek 

Mozek autisty zřejmě funguje jinak než u ostatních lidí… „Ano, v mozku lidí s autismem řada struktur vykazuje určité strukturální a funkční odlišnosti. V chování se to projeví tak, že lidé s autismem nedokážou adekvátně reagovat na podněty ze sociální oblasti, které pro ně bývají nesrozumitelné a nepředvídatelné, na druhou stranu se často dokážou velmi dobře orientovat ve světě čísel, matematiky a techniky, kde lze vysledovat určitý řád. Přesný výklad toho, jak autistický mozek funguje, je i nadále předmětem rozsáhlého výzkumu,“ uvádí MUDr. Beranová. 

Autismus žádným lékem vyléčit nelze. Nejpodstatnější místo v terapii autismu mají vědecky ověřené specializované výchovné a behaviorální přístupy, které dítěti umožní kompenzovat a posílit oblasti, v nichž má nedostatky. V České republice se tato péče odehrává převážně v režii speciálně pedagogických center, systému rané péče a organizace APLA. Dítě s autismem by mělo být diagnostikováno a sledováno dětským psychiatrem. „Je skutečně popsána řada případů, kdy u lidí s dříve diagnostikovanou pervazivní vývojovou poruchou došlo k natolik výraznému ústupu příznaků, že již dále nenaplnili kritéria pro tuto diagnózu. Počty těchto osob se v různých studiích liší, pohybují se mezi 3 a 25 procenty, velmi podstatnou roli zde hraje co nejčasnější diagnostika, na kterou navážou vhodné behaviorální přístupy,“ dodává MUDr. Beranová. 

„V populaci žije zhruba 1 procento lidí s pervazivní vývojovou poruchou, což je mnohonásobně vyšší číslo, než se uvádělo koncem 90. let 20. století. Lepší diagnostika se na tomto nárůstu podle již citované studie podílí asi 25 procenty. Podstatnou roli hraje též zvýšené povědomí rodičů i odborníků o autismu (zejména díky rozšíření internetu) a také již zmiňované odkládání rodičovství. Zhruba pro polovinu počtu případů tohoto nárůstu ale nemáme žádné vysvětlení,“ přiznává odbornice. 

„Za všechny mýty kolem autismu chci uvést ten nejpodstatnější -spojitost mezi vznikem autismu a očkováním nebyla nikdy prokázána, rodiče by se proto očkování v této souvislosti rozhodně neměli obávat. Zároveň v současné době neexistuje dostatek důkazů pro to, že by jakákoli dieta dokázala významným způsobem zmírnit příznaky autismu,“ uzavírá Štěpánka Beranová. 

*Autismus je 4x častější u chlapců než u dívek.

*Až tři čtvrtiny lidí s autismem mají současně mentální retardaci. Zhruba čtvrtina lidí s autismem trpí epilepsií. U 10 % pacientů je autismus součástí jiného, často genetického postižení (např. syndromu fragilního chromozomu X). 
*V současnosti se na autismus pohlíží jako na onemocnění, kde má genetika rozhodující vliv. Udává se, že podíl genetických faktorů zde tvoří až 90 %. Neznamená to ale, že by existoval jeden gen odpovědný za vznik této poruchy. Mezi rizikové faktory patří též kupříkladu komplikace v těhotenství a během porodu. Podle nejreprezentativnější studie Karen Weintraubové zabývající se příčinami nárůstu výskytu autismu lze asi 10 % případů přičíst zvýšenému věku rodičů při zakládání rodiny. 
*Podrobnější informace o autismu najdete kupříkladu na webových stránkách spravovaných organizací APLA: www.autismus.cz 

Odborná spolupráce: MUDr. Štěpánka Beranová Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Institut neuropsychiatrické péče www.inep.cz

Autor: Helena Míková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.